/teče nám rtuť místo vody/ Sára Bočková (*2001) žije v Brně. Studuje na Fakultě výtvarných umění v ateliéru malby 3. Malbu pokládá za svůj nejpřirozenější způsob komunikace. Poezii vnímá jako nástroj pro sebevyjádření, které se pro ni v básních artikuluje v jiných formách než na plátně. Nabízí tak úplně jiné možnosti pro silná sdělení.
Číst dále
/jednou už nepoznáš člověka sebe/ Olga Wawracz (*2004) je autorka, která žije a studuje v Brně. Věnuje se environmentální a lidskoprávní spravedlnosti, literatuře a ilustraci. Působí v několika kolektivech, např. Sdruženy nebo Limity jsme my. Má ráda přírodu, pokojové květiny a své dvě kočky. Její texty už otisklo několik sborníků a časopisů, chystá se i debutová sbírka. Číst dále
„Rozlišujeme mezi světem umění, který si musíme sami objevit, vstoupit do něj a najít v něm svou vyhlídku, zákoutí nebo cestu – a mezi uměleckým světem, který nás může objevit, pokud v nás sám spatří svou vyhlídku nebo cestu.“ Vladimír Kokolia: Slovník Grafiky 2, nakladatel: AVU, 2017
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Dnes trochu netradiční zpověď naší redaktorky Elišky Rohánkové ze Sarajeva.
Jakub Nejezchleba (*2001) pochází ze Zbyslavic, vesnice v Moravskoslezském kraji. Studuje na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze. Je kytaristou v ostravské hudební skupině Jaro a bílovecké skupině Neminem. Získal ocenění v rámci literárního festivalu a soutěže Ortenova Kutná Hora v letech 2021 a 2022. Své texty publikoval v literárním revue Protimluv.
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Za říjen se zpovídá Klára Matuštíková.
Rozpad květů vyplašil má hejna. Anna Gažiová (nar. 1999 v Českých Budějovicích) v současné době studuje bohemistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2017 vyhrála děčínskou Literární cenu Vladimíra Vokolka. V období let 2018–2019 strávila rok v Glasgow, během kteréhožto času byla její báseň zařazena do ročenky Nejlepší české básně 2018. V roce 2019 získala čestné uznání na Ortenově Kutné Hoře. Její básně byly otištěny v časopise Host a publikovány na webu revue Prostor. V těchto dnech jí v nakladatelství Dobrý důvod vychází debutová básnická sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce. Číst dále
„Čep, básník smrti, je zároveň básník okouzleně bolestného úzasu z tohoto světa a sledovatel zrazeného duchovního poslání člověka,” píše Bedřich Fučík v doslovu povídkového souboru Jana Čepa s názvem Dvojí domov. Číst dále
Linda Liczki (*2003) žije v Praze, kde také studuje na italském gymnáziu. Její povídky většinou zachycují pocity a myšlenky postav a odehrávají se v krátkém časovém úseku. Jednu z nich nedávno publikovala v revue Protimluv.
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Poslední zářijový týden patří Elišce Gogolové.
