Rozpad květů vyplašil má hejna. Anna Gažiová (nar. 1999 v Českých Budějovicích) v současné době studuje bohemistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2017 vyhrála děčínskou Literární cenu Vladimíra Vokolka. V období let 2018–2019 strávila rok v Glasgow, během kteréhožto času byla její báseň zařazena do ročenky Nejlepší české básně 2018. V roce 2019 získala čestné uznání na Ortenově Kutné Hoře. Její básně byly otištěny v časopise Host a publikovány na webu revue Prostor. V těchto dnech jí v nakladatelství Dobrý důvod vychází debutová básnická sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce.
Uprostřed května
někde za zdí usychá strom
a vítr vláčí
zbytečky květů
přes cestu
jak poznat domy z devatenáctého století?
že mají každé patro jiné
a že jim rozumíme
každý z těch kvítků
je malá mince
v prostředku ulice
tušené žití
Portobello
I.
ta zídka je vysoká
jen co bys bez zaváhání
doskočil
sbíráme kůstky
rackové křičí
gád! gàd!
a štěkavě se
smějí
já křičím
moře! moře!
a červenám se
větrem
II.
šedobílé peří
střemzobák padá
rackové houpaví
nebo jen pěna?
nevím
sbíráme kůstky
a drahokamy z lahví
a písek v botách
škrábe do chodidel
•••
předjaří
odlesky světa
krokusy schoulené v záhonech
sýkora
plná symboliky
dívčího těla rámy střech
a všechno
co se rozprostírá
až po okraje tušení
tvoje rty
ruce postel bílá
v cvrkotu příslib příštích dní
Červenec
po větvích pomaličku
stéká slunce
rozpad květů vyplašil má hejna
sbírám jen pírka –
hrdlička
kos
vrabec
v kalužích zlata mezi kořeny
rez ve vlasech a mezi zuby písek
co hledám – šeptám
prsty bolavé
„hledej mě“ – myslím
pořád jsem ta stejná
Od Anny toho zatím víc nemáme, jestli máš chuť na další mladou poezii, klikej sem. Ilustraci vyrobil Antonín.