/jednou už nepoznáš člověka sebe/ Olga Wawracz (*2004) je autorka, která žije a studuje v Brně. Věnuje se environmentální a lidskoprávní spravedlnosti, literatuře a ilustraci. Působí v několika kolektivech, např. Sdruženy nebo Limity jsme my. Má ráda přírodu, pokojové květiny a své dvě kočky. Její texty už otisklo několik sborníků a časopisů, chystá se i debutová sbírka. Číst dále
Zkouška umění
„Rozlišujeme mezi světem umění, který si musíme sami objevit, vstoupit do něj a najít v něm svou vyhlídku, zákoutí nebo cestu – a mezi uměleckým světem, který nás může objevit, pokud v nás sám spatří svou vyhlídku nebo cestu.“ Vladimír Kokolia: Slovník Grafiky 2, nakladatel: AVU, 2017
Zpovědnice #4: Příští zastávka Sarajevo
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Dnes trochu netradiční zpověď naší redaktorky Elišky Rohánkové ze Sarajeva.
Proti hrubé betonové stěně
Jakub Nejezchleba (*2001) pochází ze Zbyslavic, vesnice v Moravskoslezském kraji. Studuje na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze. Je kytaristou v ostravské hudební skupině Jaro a bílovecké skupině Neminem. Získal ocenění v rámci literárního festivalu a soutěže Ortenova Kutná Hora v letech 2021 a 2022. Své texty publikoval v literárním revue Protimluv.
Zpovědnice #3
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Za říjen se zpovídá Klára Matuštíková.
Jak vrabec na šlahounu svlačce
Rozpad květů vyplašil má hejna. Anna Gažiová (nar. 1999 v Českých Budějovicích) v současné době studuje bohemistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2017 vyhrála děčínskou Literární cenu Vladimíra Vokolka. V období let 2018–2019 strávila rok v Glasgow, během kteréhožto času byla její báseň zařazena do ročenky Nejlepší české básně 2018. V roce 2019 získala čestné uznání na Ortenově Kutné Hoře. Její básně byly otištěny v časopise Host a publikovány na webu revue Prostor. V těchto dnech jí v nakladatelství Dobrý důvod vychází debutová básnická sbírka Jak vrabec na šlahounu svlačce. Číst dále
Trvá tím, že pomíjí aneb poetika Jana Čepa
„Čep, básník smrti, je zároveň básník okouzleně bolestného úzasu z tohoto světa a sledovatel zrazeného duchovního poslání člověka,” píše Bedřich Fučík v doslovu povídkového souboru Jana Čepa s názvem Dvojí domov. Číst dále
Rozostření
Linda Liczki (*2003) žije v Praze, kde také studuje na italském gymnáziu. Její povídky většinou zachycují pocity a myšlenky postav a odehrávají se v krátkém časovém úseku. Jednu z nich nedávno publikovala v revue Protimluv.
Zpovědnice #2
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Poslední zářijový týden patří Elišce Gogolové.
Budu tragická
Žiju pro něhu. Něha je spása. Bára Kácová (*2000) je studentkou bohemistiky na FF UK. Vyrostla v Kraslicích a krušnohorskou melancholii za sebou potáhne už asi po zbytek života. Láska a nenávist v její poezii nefigurují jako opaky, ale jako vzájemně se doplňující entity, kdy bez jedné nemůže být druhá, kdy vše hoří mlhou.