Žiju pro něhu. Něha je spása. Bára Kácová (*2000) je studentkou bohemistiky na FF UK. Vyrostla v Kraslicích a krušnohorskou melancholii za sebou potáhne už asi po zbytek života. Láska a nenávist v její poezii nefigurují jako opaky, ale jako vzájemně se doplňující entity, kdy bez jedné nemůže být druhá, kdy vše hoří mlhou.
Zpovědnice #1
Foto: autorka textu
Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Tento týden se zpovídá Klára Matuštíková.
Utkvění
Eliška Nagyová (*2001) pochází z Prahy, kde také studuje bohemistiku. Nejen literární vliv na ni má Karel Čapek, Vladimír Holan nebo Věra Linhartová. Má za sebou pár autorských čtení, z nichž poslední se uskutečnilo v čajovně Jedna báseň. Loni jí vyšla sbírka o sedmi básních v nakladatelství Koleno.
Spoléháme na autonomii čtenáře
Jonáš Franěk (*2002). Pohybuje se mezi Prahou a Olomoucí, kde na UPOL studuje bohemistiku a divadelní vědu. Jeho texty se objevily v Hostu, publikuje na instagramu @jonasfranek. Číst dále
Anna Beata Háblová: Když je člověk u něčeho na začátku, tak to nemusí být vždycky stoprocentní
Foto: Ladislav Zedník
S Aničkou jsem se seznámila na akci Poezie za školou, kde recitovala své básně a slamy o metru a baroku. Bavily jsme se o její výstavě v DOXu, kterou jsem měla z pozice kustoda pečlivě zhlédnutou. Letos má v nakladatelství Host vyjít její román Směna. Náhled na něj, rozmanitou tvorbu a široký záběr na poli literatury, architektury a vizuálního umění zrcadlí právě náš rozhovor.
Něco jako vzpomínka tu teče z okapů
Čím se zahalit před puchýři vanitas. Jan Horský (*2000) pochází z Dubé u České lípy. V Praze studuje český jazyk a literaturu na FF UK, ve své poezii čerpá hlavně ze surrealismu a T. S. Eliota. Své básně publikoval také v revue Prostor. Číst dále
Divný rok
Až jednou shoří dráty. Klára Maňurová (*2001) studuje prvním rokem dějiny umění a bohemistiku v Brně. „Píšu a maluju – co se nedá napsat, to se dá namalovat a naopak. Básně jsou má osobní zpověď, neviditelné obrazy, záznamy hořkosladké všednosti a všech lásek i nelásek. Začala jsem psát ve chvíli, kdy mi věci přestaly dávat smysl – a ten je zatím stále k nenalezení. A z té krásné nesmyslnosti vznikají mé básně.“
Melancholie
Kyprou tmou plynou pobledlé hvězdy. Linda Liczki studuje na italském gymnáziu v Praze. Kromě poezie píše i prózu a je milovnicí impresionismu, proto ve svých textech zachycuje především nálady a prchavé okamžiky. V jejím dalším příspěvku nám svým bohatým básnickým jazykem předkládá plné obrazy zastavených okamžiků. Číst dále
Společně s tapetami sejmou i zbytky doteků
Sbírání rozprodaných otisků do proutí. Barbora Voříšková studuje bohemistiku a překladatelství na FF UK, poezii “znovuobjevila” v průběhu pandemie a během dní strávených doma se jí začala víc zabývat. Kromě poezie se věnuje literární publicistice. Číst dále