Jonáš Franěk (*2002). Pohybuje se mezi Prahou a Olomoucí, kde na UPOL studuje bohemistiku a divadelní vědu. Jeho texty se objevily v Hostu, publikuje na instagramu @jonasfranek.
I.
Tísnivé údolí
kapitalistické architektury
Nikdy nejsme tady
měníme hesla
jako pole pohlcené vodou
Žena a dítě
Začne pršet
přestane pršet
Vítr
Ženo jež pláčeš koho hledáš?
Ztělesnění ďábla na jevišti
zabalíme se do látek abychom se viděli
Nikdo nám neřekl
že v liminálních prostorech se nesmí stát
Ovčí Ježíš
obdržel nové nápisy a změnil tvář
II.
Spoléháme na autonomii čtenáře
Cudná lascivnost
zakrytých klíčních kostí kotníků kolen
křivka porcelánové kočičky
z EXPA 58
Nekonečná interpretace abstraktních objektů
Neuskutečňovaná autocenzura
můžeme o ní mluvit celý rok
pokud se tak rozhodnu
Všechny světy jsou fikční
získávají bytí percepcí
Déšť zůstal suchý a slepý
III.
Něžné dotýkání se kurzory
Vlastní vahou se ode mě vzdaluje
Místo kde jsme se rozešli
je osazeno světélkujícím stromem
spasitel prý přijde
Pořád si lžeme
o barvě dnešního dne
Třepící se lem závoje
bubeník hraje jako poslední
oba jsme nemocní
Zůstali jsme se zhasnutými lustry
Někde tady přestává
veškerá legrace
Poznal jsem tvé ruce
zrcátka srn
mír třeští ve vertikálách
domy se k sobě tisknou
spali jsme pod mostem
tolik se bojím samoty
že nesvedu mluvit v jednotném čísle
změna tarifního pásma
dvě těžké káně
IV.
A po cestě domů
cítíme olej na střelné zbraně
když jsem se vrátil
vrata nebyla požehnána
Jedenáct hodin
knedlíky snězeny
a Werich ti šeptá poslední moudro
když celý dům zemřel
V.
Smrt se vylévá z kýblů
ležel na chodbě v prohnutí
nejsme zvyklí zvedat bezvládné tělo
Obrovská umělá sova na parapetu
nemocniční barvy
drát elektrického vedení jen trochu
nelícuje s omítkou
Rezignovali jsme na význam
VI.
Tlak výherců
je jako únor
Rozechvělýma rukama si ani nedokážeme zapnout křížek
a pořád to padá
tak něžně
Nejhorší je
že stejně všechno dokážeme
VII.
Mluvíme o našem bohu
a cizí naivitě jedním dechem
Nedokážeme useknout dlouhý den
jedeme na ocasu setrvačnosti únavy
Chodíme spát po křesťanech
kdy odhození trika je provinění
i zuby si čistíme potichu