Když je po všem, myslím na tmu. Alexandr Pech (*2002) pochází z Děčína. V současnosti žije v Praze, kde studuje bohemistiku na FF UK. Absolvoval rovněž několik autorských čtení a jeho texty doposud vyšly pouze ve studentských časopisech. Mimo psaní se věnuje překladatelství.
Objímat tu vypitou trosku otce,
líbat zbytek zčernalých zubů…
Radek Fridrich
PÍSEŇ PRVNÍ
Opukáš
Dráždivá řezavost ti vylamuje rodidla
Jsi vykřesaná do bolesti
a mazlavě stékáš na prostěradlo
Ještě se brunátněji zahryznout do dřívka v ústech
a jako by ses drala trnovou nocí
krvácíš horce do stěn
Po sukovitých prknech přinášejí lavor
a není co vyškrábat
když omývají tvé roztavené čelo
leda tep žilkovaného zárodku
vydáveného rozšklebeným klínem
Vybičovaná křečovitou obnažeností
sypeš se do propadlých dlaní
běloústých Kristů
Dlouze kameníš
Tvá sypkost tvrdne na plamen
Mandorla hltá tě jako stydký jícen
a v odprošeném umírání se cuká život
Zatímco již nejsi
porodní bába komolí otčenáš
a umazanýma rukama z tebe vyjímá
syrové tělíčko
PÍSEŇ DRUHÁ
Jsem promočená tmou
Na otcově jazyku houstnu do téru
Hořce se lepím ke rtům
a otec si hrubým palcem
z koutku stírá slinu
Pažemi jimiž mě přidržuje
pohřbíval maminku
Nikdy mi to nepřestal vyčítat
Ze zpuchřelých úst
chrlí se zamaštěná slova
Spouštějí krvácení
a kůstky drtí na dřeň
Mé tělo je hroudou masa
choulí se v kůži a stydne mi
Nutím se nemyslet na jeho smrt
Vyhřezlé políbení mě čeří
a brodím se v kluzkosti objetí
jak mě pohlcuje rosolovitými prackami
Zalykám se funěním po kořalce
Kdyby jen povolil
prohlodala bych mu krční tepnu
Stehna mi pod ním modrají
Jak by mě nunvářskou kudlou
rozkuchával zespoda
rozpouštím se v palčivosti
Když je po všem myslím na tmu
PÍSEŇ TŘETÍ
Pitevní protokol č. 23/ 02 zapsaný v Nemocnici Na Františku dne (nečitelné) asistentem patologie Alexandrem Pechem…
Hladina ji vyplivla nad ránem
Když na ni rybáři narazili na břehu
lámali si hlavu
Kotníky jí obrůstaly plavuně
a po tom co zbylo z trupu
skákal skorec
Poté co nám ji přivezli
vypadala jako voskový leknín
Civěla na nás zakaleným bělmem
Mýdlová kůže se lepila na skalpel
a těžko jsme ji rozevírali
Vedle vody a rákosí jsme v neznámé
až úplně na dně
nalezli vychladlý plod
Asistent myslí na Ofélii a potom zvrací
Alexandr má u nás zatím jen jeden text, pokud tě ale zajímá další poezie, klikni sem. Ilustraci nám vyrobila Alžběta Králová, její další obrázky můžeš vidět tady.