/teče nám rtuť místo vody/ Sára Bočková (*2001) žije v Brně. Studuje na Fakultě výtvarných umění v ateliéru malby 3. Malbu pokládá za svůj nejpřirozenější způsob komunikace. Poezii vnímá jako nástroj pro sebevyjádření, které se pro ni v básních artikuluje v jiných formách než na plátně. Nabízí tak úplně jiné možnosti pro silná sdělení.
saflorový olej povečeřím sama
s pocitem tepla protože
navzdory cizímu rannímu tichu
ve vzduchu s krystalky dechu
stále ještě setrvávám na té milostivější straně
•
péče je když lovím trny utopený v kaši
počítáním znamínek na levém předloktí člověka
smutkem prožitým opravdu
hranicemi něhy
učím se to pomalu
ale klidně protože
péče jsme my
•
budem slupkou jadřince
trnem v oku mnoha lidí
občas stačí zalít kytky
jindy je třeba tříštit zdi
nadrolit omítku do chladnoucí polívky
mlžit okna v autobuse
nechat si zdát ultramarín
pospojovat kůrky chleba
a až jednou budem někde doma
budem doma všude
•
popros o odpuštění ocelové nebe
zeptej se ho třeba
kde je táta?
skrze sebe skrze sebe
prorůstají konečky vavřínu
na stydké kosti
bolí to
•
do klína mi polož ztuhlou půlku zajíce
němá duše
čtu ti v očích
že jsme na tom stejně
zbyly nám jen ty poloviny
•
mám šero do zásoby
tak na měsíc
řekla
nechávají mi ho na prahu
místo novin
snídala sama můj včerejší sen
a koupila pomněnku
na tabák nezbylo
víš někdy přemýšlím
jaký by to asi bylo
se rozplynout
a spíše ze zvyku než z tradice
nechala na kredenci netečno
holubům tak vlastní
•
prorůstání chodidly je oblíbená kratochvíle
příliš mnoha nití
imaginární teplo sytí vzduch
mělkých setkání
kamarádi zapalují svíčky předčasně
zemřelým
teče nám rtuť místo vody
žasnu jak smutná dokáže být říjnová obloha
a kolik toho ve mně stihne umřít
než člověk vyjde schody
•
varná konvice
tlačí mě na spáncích
porcelánový drobky posbíraný omylem
proč každá stěna tady studí
proč nepatří mi ani jeden odraz v zrcadle
na cestě ke svému tělu míjím
příliš mnoho umyvadel
a ani jeden hrníček se stopou po doteku
chodit výhradně po špičkách noci
město utichá prvním sněhem
chci naposledy
ukrást si pro sebe ticho po zhasnutí
schovat ho do kapes a nosit mezi lidmi
lidmi kteří jsou příliš dlouho sami
hladit po hlavě zvíře
okolo radiátorů omotávat prsty
vrátit jim nárok na tu něhu
i na vše co zbyde
po zvíření prachu
Od Sáry toho zatím víc nemáme, jestli máš chuť na další mladou poezii, klikej sem. Ilustrace je od autorky.