O kamenech, lahvích a skvrnách, které nepřemaluješ. Malá metaforická povídka Emy Vrbové o vztazích a vyrovnávání se s odcházením. Můj…
Slimák v mém jícnu / #6
Žiju a umírám každým dnem, kdy zvracím tvůj obličej do záchodové mísy. Mýma očima se řine ostnatý drát, kterým bych…
Slimák v mém jícnu / #5
Průvodčí ke mně přistoupil a pak se dlouho díval do průchodu mezi vagony. Nic jsem neříkala, ukazovala jsem mu svou…
Slimák v mém jícnu / #4
Ach jo. Zas jsem seděla na barový židli u okna svého bytu v půl třetí ráno a zvracela svůj život, ach…
Slimák v mém jícnu / #3
Osamělý byt života mého. Tak si to představuju, slyšíš mě? Je můj, stojí sám o sobě, na hlíně. Na suchý…
Slimák v mém jícnu /#2
Prsty na mých nohou se roztahují do vějíře. Pak se zužují, natahují, jsou mými háďátky. Jsou to mé nohy, kráčím…
Slimák v mém jícnu / #1
Voda ve vaně mého kladenského bytu nemůže být teplá, ležím v ní už několik dnů. Možná jsem mrtvá. Poznala bych to?…