8.9.2020 Admin

Slimák v mém jícnu / #6

Žiju a umírám každým dnem, kdy zvracím tvůj obličej do záchodové mísy. Mýma očima se řine ostnatý drát, kterým bych chtěla plakat, nemůžu, všechny ty cestičky mých očí jsou zaházeny sutí.

Sedím v koutě čajovny vedle umyvadla, do kterého všichni společně klepeme popel našich levných cigaret, ale nestačí na jeho ucpání.

Ve dvě hodiny ráno vybíhám tě hledat, křičím na celou noc, nevím, kde jsi ani kde se nacházíš, bojím se o své boty, ne že se rozpadnou, ale že utečou za tebou a já nebudu vědět, kde to je.

Smrdí to tu všude, nevím čím, ty to víš? Nemůžu dýchat, nějaký uzliny v mém krku se tak dmou a zbývá jen malá dírka na sípání a zvracení, tak snadné by teď bylo, kdybys mi omotal zubní nit kolem mého drobného krku, mohl bys ho tak utahovat, až bys na něj navlékl svoje hodinky a mé hodinky.

Vzpomínka na tu noc je jak slimák v mém jícnu, z šachových figurek slízávám prach skelný vaty, můj jazyk krvácí a já s tebou konečně můžu mluvit.

Vidím před sebou tu měkkou nahou ženu, se kterou jsme spali oba. Slyším její hlas, je jak z amplionu nesmyslů a poutí, kam nikdo nechodí, tam prodává své laciné květiny s intelektuální vůní, která na čerstvém vzduchu zapáchá, ale můžeš si ty kvítky koupit za hlasitý prd a strčit za opasek.

Ležela jsem celým svým tělem na té půlce tvé tváře, která mi náležela, já věděla, že to bude naposledy a ty jsi hlasitě hřál a já tiše plakala. Ta měkká žena ti leštila tvé boty a já na ně plivala.

Chtěla jsem se vzbudit tělem ptáčka a odletět ven, nechat se shodit dronem, rozmáznout se o čistou kapotu auta vonící alkoholem a čistidlem nebo nemrznoucí směsí.

Já bych jako ptáček umřela a ty bys musel zlomit všechny lopaty v tvém domě, abys mě potom mohl zakopat v kladenských dolech.

 

 

__________________

Seriál minibásní v próze napsala a ilustrovala Ema Vrbová. Prokliky na další díly najdeš dole. Bolíš mě, bolím se.

díl 1 | díl 2 | díl 3 | díl 4 | díl 5

Tagged: