Veronika Javorská (*2003) pochází z Vysočiny, v současnosti studuje v Brně přírodní vědy. Snaží se žít udržitelně, vedle přírody má ráda knihy a literaturu, a to cokoli od klasiků až po young adult fantasy. Inspiraci nachází ve vsi i městě, v přítomnosti i minulosti.
Cosi starého
Za starým plotem planěk zpráchnivělých
po staré trávě
ještě z loňska
pod starými jabloněmi větví holých
cupitá kočka
černobílá kočka
Jakpak se jmenuje? Jak na ni zavoláš?
Či čí
či čí či čí
Ne ta kočka nemá jméno
Nepatří nikomu
Není ničí
Na tlapkách zůstává jí stará hlína
Proklouzne skrze plot
proklouzne potichu
Staré světlo (poznáš ho po tichu) jí kožich vysuší
Jen tlapky
tlapky zůstanou
Věčnost kamene
V baráku který mají zbourat
v nejvyšším patře vlaje záclona
a v noci se tam svítí
Na okně umírá seschlá rostlina
došlo jí
že tohle není místo k žití
Mramorová deska vedle vchodu:
V tomto domě žil a tvořil ten a ten
Taky jednou takovou mít budu
(to až mě prohlásí velkým básníkem)
Až kytka uschne a barák zbourají
pak možná dojde taky nám
že tohle není místo k žití
Zatím jen hledím s obavou k prasklinám
a sním o tom že svou desku budu míti
Noc na návsi
Silnice se obnaží
pod světly lamp
a voda z kaluží
se hlubší bude zdát
A jako výkřik zlotřilý
ozvou se čtyři výstřely
(to snad jen někdo po kuně
jež zakousnout se chtěla
do horkého slepičího těla
to snad jen někdo vystřelil)
A zatím někde moje duše
nahá a oslepená
umírá tiše
umírá beze jména
Vize
Z kostela který jsme nikdy neměli
zbyly jen základy a hřbitovní zeď
(hroby pohřbeny pod hrobovým tichem)
Z políček za humny jen pustá pláň
Jak vztyčený prostředníček
jediný patník v mezi ční
A náves – dva staré habry
nic víc
Ilustraci vytvořila Anna Suchá.