Dominik Obruča: „Spíše než jako autor se cítím být člověkem, který jen zapsal to, co zachytil ve vzduchu.“
Dominik Obruča dnes křtí svou první básnickou sbírku „Když jsem byl člověkem“. Je to sbírka textů, které mají filozofický a existenciální přesah, některé jsou laděné impresionisticky až kontemplativně. Název sbírky odkazuje na leitmotiv, který se táhne všemi básněmi. Jsou o rozpoložení člověka, o pocitech, o radostech a o obavách z komplikovaného světa. Sbírku vydalo nakladatelství Malvern a lze ji zakoupit v jejich e-shopu, na portálu Kosmas nebo přímo od autora. Časopis Ink přikládá ukázku z textů i doprovodných fotografií, které byly součástí autorovy květnové výstavy „Svět v odrazech“.
Nemám rád básně, které lžou
Nemám rád básně, které lžou,
a líbivé písničky ochucené umělými sladidly,
laciné komedie o lásce, sexu a zradě,
dobrodružná vyprávění o dokonalých hrdinech.
Nemám rád kazatele, kteří nepřipouští pochybnost.
Seděl jsem v kavárně nad dvojitým espressem,
rozčílen titulky novinových článků
dlabal jsem vidličkou v mrkvovém koláči.
Na náměstí za oknem pán v šedivém kabátu házel drobky holubům.
Měl jsem hlavu plnou sraček
a závažných omylů,
dadaistické sněti nelibých vzpomínek,
ozvěn pokřivené reality, lapavého konzumu i politického marketingu,
sexuálních představ a iracionálních chtíčů,
hlavu plnou bordelu a slepých uliček.
Že nejsem středem vesmíru,
to chápu již mnoho let.
Aspoň že mi chutná jíst
a kávu popíjet.
