(Ne)milostná poezie Lenky Chýlové. Hravé motivy, hravý jazyk. Hutné básně, které nepřečtete na první dobrou. Ve slupce dužina, v dužině pecka, v pecce jehličí.
trochu tu být
i po ránu
nechat se problikat
tím nejstarším reflektorem
ikdyž na těle ještě namrzá jinovatka a v duši
pod hrudní kostí
hutná mlhavost
unikáš mi krz ty mezery mezi kostmi
pod prsy
„jsem tu na ten přestup“
„pojedeme hodně tunelama“
s každou další zastávkou nabírám zpoždění
„víš,
ve Vršovicích spadly troleje“
/
troleje
pod gumou
pod pupíkem
cítím zbytky
tebe je množné číslo
v básních záměnné
v sdrcotepných skráních
ne-
mluvím o tělesnu
ale o slupce co zbývá po oloupání
denním předstírání
škrabka je čas
dužina teplé tělo
noa k jádru
tam jsme se nikdy nedobrali
/
slupka
tajené prolákliny olesněných úbočí
plešatý val
větrem oškubávané strže – suchá hlína vrže vprstech (uvnitř!) zaléhá zanehtová lůžka
rokle vydloubnuté očnice sv. Huberta
(bolestný z božích muk – podlouhlá tvář až k obrysu kopců
tvárné horizonty co košatí při jaru
při! – je naší všednodenní předložkou i podstatným jménem
najednou vyhrkneš už nekrákej
z poštolky – tichou pěnkavou
/
strže
stromové chomáče poházené po pláních
zježená posečená srst obilí
lžu si lžu si lžu si
už strašně dlouho
jsi to nejlepší vzdáleno
schované v mechové krabičce pod hvězdami na které pro hloubku rokle nedosáhnu
+tvé území při
padlo jiné
tvůj klid je hmatatelný
sypu si jehličí do ran
přeju Vám to
se srnčí plachostí v očích
/
jehličí