Každý věděl, co má dělat, utéct do moří. Štěpán Žůrek pochází z malé vesnice na hranici Moravy a Slezska, která leží mezi lesy, loukami a pastvinami se stády krav. Nyní žije v Brně a prvním rokem studuje na Fakultě výtvarných umění v ateliéru kresby a grafiky. „Nejčastějším motivem mé tvorby je příroda spolu s určitým prvkem nadpozemství a lehkosti. Vždycky mě fascinovaly kostely a náboženství obecně a často se v mé tvorbě objevuje i jistá vnitřní touha po spirituálním vyžití. Především kreslím a vykreslování motivů a témat se u mě promítá i do mých básní a prózy.“
ze země
mezi námi rostou stromy
asi duby, podle tloušťky
chytáme se větví
doufáme, že nás vynesou do výšin
žár slunce
mraky tisknu k tělu
opalovací krém sbírá prach
přece jen už teď mám pihy
mezi námi rostou stromy
necháme je, aby rostly
nebo že bys
mi možná podal hadici s vodou
přispěl růstu
stejně jako půda
a kořeny
ty kopce za které nevidím
vedle mě jsi ty
a nad námi je slunce
vanout
půlnoc
venku je zima
nechávám okno dokořán
tělo mi vzplálo, potřeba se uhasit
nevadí mi nekonečné vanutí sněhu
vločky směle pochodují do pokoje
chladný vítr fouká skrz mě
mizím, zdá se mi
z mého těla schránka
co vlastně jsem
mizím, vím to
vločky lapí se k mi
celý pokoj se třpytí
jako v centru výlohy
vidím tělo jak plane
loučím se
cítím se menší a menší
pochoduji do nového pokoje
jako vločka
poslání
najednou se vítr s námi udobřil
každý věděl co má dělat
utéct do moří
v pěnu se proměnit
z písku města stavět
a slunce uctívat dál
Od Štěpána máme i ilustrace, ale další jeho texty u nás nenajdeš. Jestli máš ještě chuť objevovat neobjevenou poezii, klikej sem.