/Pomocí tahů zkoumám zákoutí hrudní kosti na papíře/ Alžběta Králová (*2001) Pochází z Ústí nad Labem a snaží se studovat bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její básně byly publikovány v Hostu a Psím Víně. Poezii vnímá jako převážně vizuálně. Zajímá se o propojení environmentální problematiky a tělesnosti.
Chci obývat tělo zcela tekuté prostupné snům všech rybích bytostí Záchrany hodné tělo visící na šibenici umělých perel lasturou je popravčí sekera Oceán ze slepovaných střepů uvnitř se pořád dýchá plníme svou funkci Neukážu ti žádná svoje místa protože není čeho se chytit kromě lodyh igelitových sáčků unesou akorát drobky
hvězdy mě škrábou v krku měsíc znehybňuje obratle slunce propadává vyhořelou tmou duše sestavené ze zbytků hnijících blan, jiker a odřezků kůže vysušená povědomí přepočítávají jak nákladný je provoz vesmíru jestli je smrtihlav jenom motýlek pak tuňák květ růže opeřená harpuna zpívá popel se potopí ozve se krev dusot ran a padají jizvy na mřížku míru pod kterou se choulí lososi v žilách a v žaludku námi proudí stejná pěna
požehnaní vybočují páteřemi z řady jemná konstrukce jejich šlach upíná se na kosti vždy správně labyrintem vazů projdou nejzasloužilejší kteří vlastní sprchový kout a vanu zároveň na co jsou potom skelety? Zářivá podpůrná síla mé poslání pamatuju si na ni Na oblast revizí: Pomocí tahů zkoumám zákoutí hrudní kosti na papíře. Anatomie pro výtvarníky (kniha) podává přesný popis a podobu (z více úhlů). kostěná prehistorická obydlí (shodou náhod v ilustrované encyklopedii) Stvořit kostru se jeví jako mé odvěké poslání. Musí to tedy být skelety (aby to drželo pohromadě a mládí mělo smysl), přinejmenším přidávají objem výseku celé vnitřní opotřebovanosti skelety sardinek musí být možno sežvýkat omyju svá prohřešení v odpadních vodách Tak dlouho se vyhýbáme kolapsu nad krkem že se krčíme snad celé století
Plán života Něco kulatého a bytostně místného - obroušeného Zalepené možnosti uvnitř posunutého zábradlí z ocele ke mně sotva prosakují a kolik automatizovaných hrdel musí v meziskle ještě čekat na výplach dutin Něco tvárného v továrním nastavení - kráčejícího Vstříc žihadlům suchozemských obydlí samostatně se dusíme prachem kapacita plic je usmlouvána přijatelnými mezerami se tolik nabažím bytí
Od Bětky toho zatím víc nemáme, jestli máš chuť na další mladou poezii, klikej sem. Ilustrace je od autorky.