26.1.2023 Admin

Kapacita plic je usmlouvána

/Pomocí tahů zkoumám zákoutí hrudní kosti na papíře/ Alžběta Králová (*2001) Pochází z Ústí nad Labem a snaží se studovat bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její básně byly publikovány v Hostu a Psím Víně. Poezii vnímá jako převážně vizuálně. Zajímá se o propojení environmentální problematiky a tělesnosti.

Chci obývat tělo zcela tekuté
prostupné snům všech
rybích bytostí

Záchrany hodné tělo

visící na šibenici
umělých perel

lasturou je popravčí
sekera

Oceán ze 
slepovaných střepů
uvnitř se pořád 
dýchá

plníme svou funkci

Neukážu ti žádná
svoje místa
protože není čeho se

chytit 

kromě lodyh
igelitových sáčků
unesou akorát
drobky
hvězdy mě škrábou v krku
měsíc znehybňuje obratle
slunce propadává
vyhořelou tmou
duše sestavené
ze zbytků hnijících
blan, jiker a odřezků kůže

vysušená povědomí přepočítávají
jak nákladný je provoz vesmíru

jestli je smrtihlav jenom motýlek
pak tuňák květ růže
opeřená harpuna zpívá
popel se potopí

ozve se krev
dusot ran a padají jizvy
na mřížku míru
pod kterou se choulí lososi
v žilách a v žaludku


námi proudí stejná pěna
požehnaní vybočují
páteřemi z řady
jemná konstrukce jejich šlach
upíná se na kosti vždy správně
labyrintem vazů projdou nejzasloužilejší
kteří vlastní sprchový kout a vanu zároveň

na co jsou potom skelety?
Zářivá podpůrná síla 
mé poslání pamatuju si na ni
Na oblast revizí:

Pomocí tahů zkoumám zákoutí hrudní kosti na papíře.
Anatomie pro výtvarníky (kniha) podává přesný
popis a podobu (z více úhlů).

kostěná prehistorická obydlí 
(shodou náhod v ilustrované encyklopedii)

Stvořit kostru se jeví 
jako mé odvěké poslání.

Musí to tedy být skelety
(aby to drželo pohromadě a mládí mělo smysl),
přinejmenším přidávají objem

výseku celé vnitřní opotřebovanosti
skelety sardinek musí být možno sežvýkat
omyju svá prohřešení v odpadních vodách

Tak dlouho se vyhýbáme
kolapsu nad krkem
že se krčíme snad celé století
Plán života

Něco kulatého a bytostně místného
- obroušeného

Zalepené možnosti uvnitř posunutého
zábradlí z ocele
ke mně sotva prosakují
a kolik automatizovaných hrdel musí
v meziskle ještě čekat na výplach dutin

Něco tvárného v továrním nastavení
- kráčejícího

Vstříc žihadlům suchozemských obydlí
samostatně se dusíme prachem
kapacita plic je usmlouvána 
přijatelnými mezerami
se tolik nabažím bytí

 


Od Bětky toho zatím víc nemáme, jestli máš chuť na další mladou poezii, klikej sem. Ilustrace je od autorky.

Tagged: