Krátké absurdní drama. Tvorba Dominika Obruči navštěvuje různé literární žánry od povídek, básní a dramat až k cestopisům. Roku 2019 mu v nakladatelství Malvern vyšla básnická sbírka Když jsem byl člověkem. Kromě literatury se věnuje třeba svému cyklu experimentálních fotografií Svět v obrazech. Ilustrovala Adéla Beznosková.
PAN LOUKA: Dobrý den, pane Frynta!
PAN FRYNTA: Ale dobrý den! Rád vás vidím! Jak pak se máte?
PAN LOUKA: Ale, to víte… Co vy?
PAN FRYNTA: Ale, no tak…
PAN LOUKA: Dlouho jsem vás neviděl. Co vás ke mně přivádí?
PAN FRYNTA: Inu, přišel jsem vám oznámit jednu velice smutnou novinu.
PAN LOUKA: Ale, ale! Copak že se to stalo? Povídejte, pane Frynta!
PAN FRYNTA: Zemřel pan Kabrhel.
PAN LOUKA: Hm, to je opravdu velice smutné. Jak se to stalo? Vždyť nebyl ještě tak starý!
PAN FRYNTA: Ne, to nebyl… Nevím, asi srdce.
PAN LOUKA: To je zlé, to je zlé.
PAN FRYNTA: Říkal mi o tom pan Lesenský.
PAN LOUKA: Lesenský? Vždyť ten už také není mezi námi!
PAN FRYNTA: Mezi námi přece není nikdo. Jsme tu jen my dva.
PAN LOUKA: Myslel jsem tím, že již také nežije.
PAN FRYNTA: Ale jděte!
PAN LOUKA: Pan Radkovský mi to vyprávěl.
PAN FRYNTA: Opravdu? To není možné! Pan Radkovský vám to vyprávět nemohl.
PAN LOUKA: Že nemohl? Povídám, že mi to říkal. Stáli jsme vedle sebe tak, jak stojíme teď i dva. A říkal mi: Zemřel pan Lesenský.
PAN FRYNTA: To že vám říkal? To musí být nějaká mýlka.
PAN LOUKA: Kde že! Stál zrovna tam, co stojíte vy!
PAN FRYNTA: Kdepak, pan Radkovský vám nic takového říci nemohl, protože to bych o tom musel vědět! A já o tom pranic nevím!
PAN LOUKA: Teď vám ale vůbec nerozumím, pane Frynta.
PAN FRYNTA: Nejsem totiž Frynta. Jsem Radkovský.
PAN LOUKA: Hahaha! To vám tak budu věřit!
PAN FRYNTA: Ale to víte, že budete! (sundá si z obličeje masku)
PAN LOUKA: Opravdu, pan Radkovský! (kroutí hlavou, krkem a očima) To jsou mi ale věci!
PAN RADKOVSKÝ: Co je na tom k nepochopení? Kdybych byl pan Frynta, tak bych vám úmrtí pana Kabrhela neoznamoval. Vždyť jeho takové věci ani nezajímaly!
PAN LOUKA: To máte pravdu. Snad se ani neznali.
PAN RADKOVSKÝ: Neznali. Říkal mi to.
PAN LOUKA: Jak to, že vám to říkal? Nic o tom nevím!
PAN RADKOVSKÝ: Proč, prokrindapána, byste o tom měl něco vědět.
PAN LOUKA: Já jsem totiž pan Frynta.
PAN RADKOVSKÝ: Hahaha! To vám tak budu věřit!
PAN LOUKA: Ale ano, je to tak! (sundá si masku)
PAN RADKOVSKÝ: Tak vy přece jste pan Frynta! Pozoruhodné!
PAN FRYNTA: To nic není… říkal jste, že pan Lesenský už také odešel na věčnost?
PAN RADKOVSKÝ: Ne, to jsem neříkal já, to jste říkal vy!
PAN FRYNTA: Kdepak, já to neříkal, to říkal pan Louka.
PAN RADKOVSKÝ: Vy jste přece Louka.
PAN FRYNTA: Nejsem. Jsem Frynta.
PAN RADKOVSKÝ: Tak jste byl převlečený za pana Louku.
PAN FRYNTA: To ano, ale to nic nemění na tom, že za pana Louku nezodpovídám.
PAN RADKOVSKÝ: To věru ne… Jak to tedy bylo s tím Lesenským? Žije ještě?
PAN FRYNTA: Myslím, že ne.
PAN RADKOVSKÝ: Ale já myslím, že ano.
PAN FRYNTA: Z čeho tak usuzujete?
PAN RADKOVSKÝ: Já jsem pan Lesenský! (sundá si masku)
PAN FRYNTA: Věru, pan Lesenský! Jsem rád, že vás zase vidím!
PAN LESENSKÝ: Já vás také, pane Frynta.
PAN FRYNTA: Myslel jsem, že jste již po smrti.
PAN LESENSKÝ: Nejsem! (s širokým úsměvem, nadšeně) Žiji!
PAN FRYNTA: To je krásné! Jsem opravdu moc rád!
PAN LESENSKÝ: Já také! Víte, být mrtvý, to je jako… to zkrátka není zdravé!
PAN FRYNTA: Jistě, smrt asi zdraví příliš neprospívá.
PAN LESENSKÝ: Nikoliv, neprospívá, s tím s vámi naprosto souhlasím!
PAN FRYNTA: Pane Lesenský, jak je to možné, že pan Radkovský… (zamyslí se) Nebo prostě někdo tady byl a říkal, že jste zemřel. Neměl jste nějaké těžkosti? Nebyl jste třeba v nemocnici?
PAN LESENSKÝ: Ach nebyl, nebyl. Jen v lázních. Ale kde k tomu pak Louka přišel, to nevím.
PAN FRYNTA: Myslím, že to byl spíše pan Radkovský…
PAN LESENSKÝ: Tak jak k tomu přišel pan Radkovský.
PAN FRYNTA: Nedávno tady byl… Teda vlastně nebyl. Ne, to nebyl on!
PAN LESENSKÝ: Ale ano, byl to on.
PAN FRYNTA: Ne, nebyl, vždyť přece jste to vy!
PAN LESENSKÝ: Ano, to máte pravdu, jsem to já! (sundá si masku)
PAN FRYNTA: Tak vy jste pan Radkovský?
PAN RADKOVSKÝ: Přesně tak.
PAN FRYNTA: Takže vy nejste pan Lesenský?!
PAN RADKOVSKÝ: Pan Lesenský přece zemřel!
PAN FRYNTA: Opravdu? Ale jděte!
PAN RADKOVSKÝ: Říkal jste přece, že to říkal pan Radkovský.
PAN FRYNTA: Ano, myslím, že jsem říkal, že to říkal.
PAN RADKOVSKÝ: Tak vidíte. Z toho důvodu nemohu být panem Lesenským.
PAN FRYNTA: Máte pravdu. Kdybyste byl panem Lesenským, musel byste býti duchem. A to nejste. Jste duch?
PAN RADKOVSKÝ: Nejsem. Jsem úplně normální, standartní, průměrný člověk.
PAN FRYNTA: Jistě. Je to na vás vidět.
PAN RADKOVSKÝ: Na vás také.
PAN FRYNTA: Samozřejmě. (odmlčí se) To už jste slyšel, že zemřel pan Radkovský?
PAN RADKOVSKÝ: Nesmysl! Já jsem přece Radkovský!
PAN FRYNTA: Pardon, popletl jsem to. Myslel jsem pana Kabrhela.
PAN RADKOVSKÝ: Ano, sám jsem vám to přece říkal.
PAN FRYNTA: Myslel jsem, že s tímto oznámením přišel pan Frynta.
PAN RADKOVSKÝ: Samozřejmě, že s tím přišel pan Frynta.
PAN FRYNTA: No a to jsem přece já.
PAN RADKOVSKÝ: Já vím, že jste pan Frynta.
PAN FRYNTA: Ale já nejsem Frynta!
PAN RADKOVSKÝ: Jak to, že nejste Frynta, když jste Frynta?
PAN FRYNTA: Protože nejsem. (sundá si masku, vypadá jako pan Kabrhel)
PAN RADKOVSKÝ: Nevěděl jsem, že pan Kabrhel měl bratra.
PAN KABRHEL: Neměl.
PAN RADKOVSKÝ: Jakto, že neměl?
PAN KABRHEL: Asi bych o tom musel něco vědět!
PAN RADKOVSKÝ: Co byste o tom jako měl vědět? Jste snad pan Kabrhel?
PAN KABRHEL: A kdo bych podle vás měl být? Samozřejmě, že jsem Kabrhel.
PAN RADKOVSKÝ: Nejste náhodou bratr pana Kabrhela?
PAN KABRHEL: Ne. Pan Kabrhel žádného bratra neměl.
PAN RADKOVSKÝ: Poslyšte, pane Kabrhel, já vím, že vy nejste pan Kabrhel. Sundejte masku a prozraďte mi, kdo ve skutečnosti jste!
PAN KABRHEL: Jsem Kabrhel a nikdo jiný. Podívejte! (chytne se rukou za tvář a tahá, ale žádnou masku nesundá) Žádnou masku nemám.
PAN RADKOVSKÝ: To je podivné. Vy prostě nemůžete být pan Kabrhel!
PAN KABRHEL: Jakto, že nemůžu? Samozřejmě, že můžu!
PAN RADKOVSKÝ: Nemůžete! Protože já jsem pan Kabrhel! (sundá si masku)
PAN KABRHEL: To mu nevěřím. Sundejte si masku!
PAN KABRHEL: Nemám masku! Vy si sundejte masku!
PAN KABRHEL: Nemám masku! Vy si sundejte masku, nebo vám ji sundám já!
PAN KABRHEL: Ale já doopravdy žádnou masku nemám!
PAN KABRHEL: (zlostně) Na to bych se ale podíval!
PAN KABRHEL: No prosím!
PAN KABRHEL: Co prosím?
PAN KABRHEL: Tak se podívejte!
PAN KABRHEL: No já se teda podívám! (Chytne pana Kabrhela za tvář a snaží se mu sundat masku, on ale žádnou masku nemá, tak začne bolestivě úpět a vzápětí také chytne svého soka za tvář a snaží se mu servat masku, ale i pan Kabrhel jen úpí bolestí, poněvadž žádnou masku nemá. Chvíli se přetahují, škrábou do obličeje a tahají se za tváře, ovšem bez výsledku)
PAN KABRHEL: Tak dost! (Pan Kabrhel pana Kabrhela pustí a pan Kabrhel pana Kabrhela také pustí. Chvíli stojí naproti sobě a mlčky se dívají jeden druhému do očí. Ticho prolomí pan Kabrhel.)
PAN KABRHEL: Nechápu.
PAN KABRHEL: Netrapte se tím. Já tomu také nerozumím.
PAN KABRHEL: Opravdu zvláštní…
PAN KABRHEL: Podivné, že?
PAN KABRHEL: Nepochopitelné…
Opona.
Pokud si chceš přečíst další Dominikovy texty publikované u nás, klikni sem. A jestli tě zajímá další info o něm a jeho tvorbě, klikni zase tady.
O ilustraci se postarala Adéla Beznosková, studentka ateliéru Didaktické ilustrace na Fakultě designu a umění v Plzni. Její další věcičky si můžeš prohlídnout na jejím instagramu, kde ji najdeš pod přezdívkou @adawithoutnose.