8.8.2021 Admin

Pan Kabrhel

Krátké absurdní drama. Tvorba Dominika Obruči navštěvuje různé literární žánry od povídek, básní a dramat až k cestopisům. Roku 2019 mu v nakladatelství Malvern vyšla básnická sbírka Když jsem byl člověkem. Kromě literatury se věnuje třeba svému cyklu experimentálních fotografií Svět v obrazech. Ilustrovala Adéla Beznosková.

PAN LOUKA:                    Dobrý den, pane Frynta!

PAN FRYNTA:                  Ale dobrý den! Rád vás vidím! Jak pak se máte?

PAN LOUKA:                    Ale, to víte… Co vy?

PAN FRYNTA:                  Ale, no tak…

PAN LOUKA:                    Dlouho jsem vás neviděl. Co vás ke mně přivádí?

PAN FRYNTA:                  Inu, přišel jsem vám oznámit jednu velice smutnou novinu.

PAN LOUKA:                    Ale, ale! Copak že se to stalo? Povídejte, pane Frynta!

PAN FRYNTA:                  Zemřel pan Kabrhel.

PAN LOUKA:                    Hm, to je opravdu velice smutné. Jak se to stalo? Vždyť nebyl ještě tak starý!

PAN FRYNTA:                  Ne, to nebyl… Nevím, asi srdce.

PAN LOUKA:                    To je zlé, to je zlé.

PAN FRYNTA:                  Říkal mi o tom pan Lesenský.

PAN LOUKA:                    Lesenský? Vždyť ten už také není mezi námi!

PAN FRYNTA:                  Mezi námi přece není nikdo. Jsme tu jen my dva.

PAN LOUKA:                    Myslel jsem tím, že již také nežije.

PAN FRYNTA:                  Ale jděte!

PAN LOUKA:                    Pan Radkovský mi to vyprávěl.

PAN FRYNTA:                  Opravdu? To není možné! Pan Radkovský vám to vyprávět nemohl.

PAN LOUKA:                    Že nemohl? Povídám, že mi to říkal. Stáli jsme vedle sebe tak, jak stojíme teď i dva. A říkal mi: Zemřel pan Lesenský.

PAN FRYNTA:                  To že vám říkal? To musí být nějaká mýlka.

PAN LOUKA:                    Kde že! Stál zrovna tam, co stojíte vy!

PAN FRYNTA:                  Kdepak, pan Radkovský vám nic takového říci nemohl, protože to bych o tom musel vědět! A já o tom pranic nevím!

PAN LOUKA:                    Teď vám ale vůbec nerozumím, pane Frynta.

PAN FRYNTA:                  Nejsem totiž Frynta. Jsem Radkovský.

PAN LOUKA:                    Hahaha! To vám tak budu věřit!

PAN FRYNTA:                  Ale to víte, že budete! (sundá si z obličeje masku)

PAN LOUKA:                    Opravdu, pan Radkovský! (kroutí hlavou, krkem a očima) To jsou mi ale věci!

PAN RADKOVSKÝ:         Co je na tom k nepochopení? Kdybych byl pan Frynta, tak bych vám úmrtí pana Kabrhela neoznamoval. Vždyť jeho takové věci ani nezajímaly!

PAN LOUKA:                    To máte pravdu. Snad se ani neznali.

PAN RADKOVSKÝ:         Neznali. Říkal mi to.

PAN LOUKA:                    Jak to, že vám to říkal? Nic o tom nevím!

PAN RADKOVSKÝ:         Proč, prokrindapána, byste o tom měl něco vědět.

PAN LOUKA:                    Já jsem totiž pan Frynta.

PAN RADKOVSKÝ:         Hahaha! To vám tak budu věřit!

PAN LOUKA:                    Ale ano, je to tak! (sundá si masku)

PAN RADKOVSKÝ:         Tak vy přece jste pan Frynta! Pozoruhodné!

PAN FRYNTA:                  To nic není… říkal jste, že pan Lesenský už také odešel na věčnost?

PAN RADKOVSKÝ:         Ne, to jsem neříkal já, to jste říkal vy!

PAN FRYNTA:                  Kdepak, já to neříkal, to říkal pan Louka.

PAN RADKOVSKÝ:         Vy jste přece Louka.

PAN FRYNTA:                  Nejsem. Jsem Frynta.

PAN RADKOVSKÝ:         Tak jste byl převlečený za pana Louku.

PAN FRYNTA:                  To ano, ale to nic nemění na tom, že za pana Louku nezodpovídám.

PAN RADKOVSKÝ:         To věru ne… Jak to tedy bylo s tím Lesenským? Žije ještě?

PAN FRYNTA:                  Myslím, že ne.

PAN RADKOVSKÝ:         Ale já myslím, že ano.

PAN FRYNTA:                  Z čeho tak usuzujete?

PAN RADKOVSKÝ:         Já jsem pan Lesenský! (sundá si masku)

PAN FRYNTA:                  Věru, pan Lesenský! Jsem rád, že vás zase vidím!

PAN LESENSKÝ:             Já vás také, pane Frynta.

PAN FRYNTA:                  Myslel jsem, že jste již po smrti.

PAN LESENSKÝ:             Nejsem! (s širokým úsměvem, nadšeně) Žiji!

PAN FRYNTA:                  To je krásné! Jsem opravdu moc rád!

PAN LESENSKÝ:             Já také! Víte, být mrtvý, to je jako… to zkrátka není zdravé!

PAN FRYNTA:                  Jistě, smrt asi zdraví příliš neprospívá.

PAN LESENSKÝ:             Nikoliv, neprospívá, s tím s vámi naprosto souhlasím!

PAN FRYNTA:                  Pane Lesenský, jak je to možné, že pan Radkovský… (zamyslí se) Nebo prostě někdo tady byl a říkal, že jste zemřel. Neměl jste nějaké těžkosti? Nebyl jste třeba v nemocnici?

PAN LESENSKÝ:             Ach nebyl, nebyl. Jen v lázních. Ale kde k tomu pak Louka přišel, to nevím.

PAN FRYNTA:                  Myslím, že to byl spíše pan Radkovský…

PAN LESENSKÝ:             Tak jak k tomu přišel pan Radkovský.

PAN FRYNTA:                  Nedávno tady byl… Teda vlastně nebyl. Ne, to nebyl on!

PAN LESENSKÝ:             Ale ano, byl to on.

PAN FRYNTA:                  Ne, nebyl, vždyť přece jste to vy!

PAN LESENSKÝ:             Ano, to máte pravdu, jsem to já! (sundá si masku)

PAN FRYNTA:                  Tak vy jste pan Radkovský?

PAN RADKOVSKÝ:         Přesně tak.

PAN FRYNTA:                  Takže vy nejste pan Lesenský?!

PAN RADKOVSKÝ:         Pan Lesenský přece zemřel!

PAN FRYNTA:                  Opravdu? Ale jděte!

PAN RADKOVSKÝ:         Říkal jste přece, že to říkal pan Radkovský.

PAN FRYNTA:                  Ano, myslím, že jsem říkal, že to říkal.

PAN RADKOVSKÝ:         Tak vidíte. Z toho důvodu nemohu být panem Lesenským.

PAN FRYNTA:                  Máte pravdu. Kdybyste byl panem Lesenským, musel byste býti duchem. A to nejste. Jste duch?

PAN RADKOVSKÝ:         Nejsem. Jsem úplně normální, standartní, průměrný člověk.

PAN FRYNTA:                  Jistě. Je to na vás vidět.

PAN RADKOVSKÝ:         Na vás také.

PAN FRYNTA:                  Samozřejmě. (odmlčí se) To už jste slyšel, že zemřel pan Radkovský?

PAN RADKOVSKÝ:         Nesmysl! Já jsem přece Radkovský!

PAN FRYNTA:                  Pardon, popletl jsem to. Myslel jsem pana Kabrhela.

PAN RADKOVSKÝ:         Ano, sám jsem vám to přece říkal.

PAN FRYNTA:                  Myslel jsem, že s tímto oznámením přišel pan Frynta.

PAN RADKOVSKÝ:         Samozřejmě, že s tím přišel pan Frynta.

PAN FRYNTA:                  No a to jsem přece já.

PAN RADKOVSKÝ:         Já vím, že jste pan Frynta.

PAN FRYNTA:                  Ale já nejsem Frynta!

PAN RADKOVSKÝ:         Jak to, že nejste Frynta, když jste Frynta?

PAN FRYNTA:                  Protože nejsem. (sundá si masku, vypadá jako pan Kabrhel)

PAN RADKOVSKÝ:         Nevěděl jsem, že pan Kabrhel měl bratra.

PAN KABRHEL:               Neměl.

PAN RADKOVSKÝ:         Jakto, že neměl?

PAN KABRHEL:               Asi bych o tom musel něco vědět!

PAN RADKOVSKÝ:         Co byste o tom jako měl vědět? Jste snad pan Kabrhel?

PAN KABRHEL:               A kdo bych podle vás měl být? Samozřejmě, že jsem Kabrhel.

PAN RADKOVSKÝ:         Nejste náhodou bratr pana Kabrhela?

PAN KABRHEL:               Ne. Pan Kabrhel žádného bratra neměl.

PAN RADKOVSKÝ:         Poslyšte, pane Kabrhel, já vím, že vy nejste pan Kabrhel. Sundejte masku a prozraďte mi, kdo ve skutečnosti jste!

PAN KABRHEL:               Jsem Kabrhel a nikdo jiný. Podívejte! (chytne se rukou za tvář a tahá, ale žádnou masku nesundá) Žádnou masku nemám.

PAN RADKOVSKÝ:         To je podivné. Vy prostě nemůžete být pan Kabrhel!

PAN KABRHEL:               Jakto, že nemůžu? Samozřejmě, že můžu!

PAN RADKOVSKÝ:         Nemůžete! Protože já jsem pan Kabrhel! (sundá si masku)

PAN KABRHEL:               To mu nevěřím. Sundejte si masku!

PAN KABRHEL:               Nemám masku! Vy si sundejte masku!

PAN KABRHEL:               Nemám masku! Vy si sundejte masku, nebo vám ji sundám já!

PAN KABRHEL:               Ale já doopravdy žádnou masku nemám!

PAN KABRHEL:               (zlostně) Na to bych se ale podíval!

PAN KABRHEL:               No prosím!

PAN KABRHEL:               Co prosím?

PAN KABRHEL:               Tak se podívejte!

PAN KABRHEL:               No já se teda podívám! (Chytne pana Kabrhela za tvář a snaží se mu sundat masku, on ale žádnou masku nemá, tak začne bolestivě úpět a vzápětí také chytne svého soka za tvář a snaží se mu servat masku, ale i pan Kabrhel jen úpí bolestí, poněvadž žádnou masku nemá. Chvíli se přetahují, škrábou do obličeje a tahají se za tváře, ovšem bez výsledku)

PAN KABRHEL:               Tak dost! (Pan Kabrhel pana Kabrhela pustí a pan Kabrhel pana Kabrhela také pustí. Chvíli stojí naproti sobě a mlčky se dívají jeden druhému do očí. Ticho prolomí pan Kabrhel.)

PAN KABRHEL:               Nechápu.

PAN KABRHEL:               Netrapte se tím. Já tomu také nerozumím.

PAN KABRHEL:               Opravdu zvláštní…

PAN KABRHEL:               Podivné, že?

PAN KABRHEL:               Nepochopitelné…

Opona.

 


Pokud si chceš přečíst další Dominikovy texty publikované u nás, klikni sem. A jestli tě zajímá další info o něm a jeho tvorbě, klikni zase tady.

O ilustraci se postarala Adéla Beznosková, studentka ateliéru Didaktické ilustrace na Fakultě designu a umění v Plzni. Její další věcičky si můžeš prohlídnout na jejím instagramu, kde ji najdeš pod přezdívkou @adawithoutnose.

Tagged: ,