Ráchel se na mě usmívá.
Ví, že vím.
Je to coura, moje Ráchel.
Má oči ze zlata.
Usmívá se, moje Ráchel.
A já si připadám
jako světec.
Koukám se nad město.
Opar hoří.
Hoří ve tmě a Ráchel
si pokládá špinavé prsty
na mé břicho.
Je ledová. Má zlaté oči.
Směje se mi, moje Ráchel.
Je to běhna, hnusí se mi.
Nohy má špinavé,
brouzdá se v kanálech,
moje Ráchel,
a dlouhými nehty
mi vpisuje svůj smích do stehen.
Dívá se mi do očí.
Volám na ni.
Ráchel!
Mlčí. Z prstů jí kape tma.
Má zlaté oči.
Kurva. Ráchel.
Má zadek od trávy.
Dlaně sedřené.
Směje se mi.
Kolem hlavy namalovala mi půlkruh.
Jsi kur…, říkám.
Směje se mi.
Ráchel. Jsem tvůj.