Mia

(Původně jsem chtěla napsat jen, že jsem vlastní psychosociálně umělecký experiment s rizikem zvrtnutí jako u Stanfordského a čím dál tím víc nemám ráda masky.)

Narodila jsem se v matičce Praze a vážím si, že mě maminka mohla držet v náručí s pohledem na Vltavu. Miluji nejen tohle krásou oplývající město, ale i naši zemi Českou – luky, háje, řeky, hory, močály a celý zbytek Země. S blažeností hledím z oken a nad střechy domů na měnící se barvy a struktury oblohy. Pokud se nerochním v melancholii, tak se s radostí usmívám na náhodné kolemjdoucí. I přes svůj dospělý věk s oblibou příležitostně okupuji houpačky, třeba ty na Letné, i bublifuky mám ráda a těší mě drobné denní dary jako třpyt jinovatky. Kromě smyslu pro krásu, je druhým pilířem mého života nepopulární víra, která se vyvíjí a stále zůstává.

Jsem schopna nechat se fascinovat letem kačen nad vodou, dumat nad nepochopením toho, že Karlův most přelévá chodce přes okraje a most vedle dlí pustotou lidí. Raduji se nad milostným tančením tramvají při setkání v ohybu.