Petr Kukal: Světy literatury a sociálních sítí jsou oba fikční

Světy literatury a sociálních sítí k sobě mají blízko, oba jsou fikční, myslí si twitterový poeta Petr Kukal.

 

Jaké pro vás byly začátky na twitteru? Vstupoval jste tam jako člověk nepolíbený světem sociálních sítí a spíše zběhlý v literárním provozu.

Dlouho jsem hledal charakter té internetové sítě, hledal jsem, v čem je jedinečná a samozřejmě jsem také tápal. Nebyl jsem si jistý, jestli je to druhý facebook, jestli to může suplovat chat a jestli si lidé v těch oknech mají povídat. Měl jsem tendenci odpovídat na komentáře a větvit celou diskuzi, než jsem pochopil, že twitter nefunguje jako komentáře na Novinkách. Číst dále

Protiklady

Julia Pátá organizuje literární párty Lit Najt, taky ale píše básně. Její Protiklady mají nádech slam poetry, ale jsou něžnější  a patří na papír. Plynulé přechody mezi obrazy vrcholí v závěrečné smršti rýmů, která ti z obličeje setře stopy včerejších smutků. A to chceš.

 

A jako kdyby za sebou šli nerozlučitelní bratři, 

co ve věčném ústrku k sobě přistupují, ale mléko pili od stejné matky.

Oni sami si zvolili vlastní jméno a pozici, ten konflikt je živý a dává jim smysl bytí.  Číst dále

Partie slušnosti

A jak jsme se srazili, my dva v těch dveřích, no panečku. Spěchal jsem, to je jasné. A pán asi taky spěchal, tomu bych věřil. A jak byl hezky oblečený, no to jsem ještě neviděl. Štramák. Lázeňský by někdo řekl, to já ne. To já nerad říkám. Možná proto, že jsem nikdy nebyl v lázních, a pak, to se nesluší, abych já, co nikdy nebyl v lázních, mluvil o lidech z lázní, vždyť je neznám, nikdy jsem je neviděl, copak mám já o nich co říct.

Klobouk měl. S širokou krempou. Připomínal mi pány ze starých fotografií. Černý frak, takový pohřební měl, ale veselý byl, to zas ne že ne. Číst dále

Roztažnost hodin

Napiju se piva a čas se hejbne. Stojím vedle starýho kamaráda. Má legrační obličej, každý svý slovo musí vytáhnout z hluboký vrásky, která půlí jeho soustředěním pomačkaný čelo. S pozdravem na něj zahučím první otázku, která mě po letech, co jsme se neviděli, napadne.

„Králíčka jsem dostal k Vánocům,“ vysouká z vrásky, „mourovatýho. Máme jich doma sedm.“ Zeptám se, jestli je chová na jídlo, nebo jestli je má jako mazlíčky – hned mě napadne, že to je dementní otázka, na kterou se může zeptat jenom kluk z města. Zastydím se. Ale to už mý slova doletí až k němu a zacuchaj mu jeho zrzavý vousy, a tak svým chápavým, skřehotavým hlasem řekne jenom „noo“.  Číst dále

Řekni mi Apokryf

Sváteční dny, filozofie, ptáci, bohyně, zrození a smrt. O tom všem je čtveřice básní od nové autorky Sabiny Cilich. 

 

Řekni  mi Apokryf

 

I.

 

Mrtvá  jsoucna

nad  nedělním  ránem

vzbudila  vzpomínky

na  pupečník

(erytrocyty  sdílené  

i  nesdílené)

na   lůno

 

Tupá  bolest

– něco  škublo

 

Účinná  lítost

ve   sváteční  den

 

II.

 

Řekni  mi

Kdy  se z  bušení

našich  srdcí

stal

Apokryf

 

¿

III.

 

Nářek  poštolky  obecné

(Falco  tinnunculus)

uzavírá  cyklus.

 

Savci  se těší

z  nových  darů.

 

Cerēs   je mrtvá.

 

A  z radosti  se rodí  

fides  Christi.

Habemus  papam!

 

IV.

 

Nikdo,  nic, nijaký,  

ničí,  žádný

 

 

A  z toho  ticha

zrodila  se jitřní  hvězda

A  zrodila  jsem se sama

Hrubá,  neopracovaná

jak  pecka  drahokamu

 

¿

 

Hora a jiné básně

 

Vím, že je v Tobě ukrytý vesmír

nejdražší poklad

zázrak stvoření

Možná jsme se potkali jedenkrát v metru

Možná že bydlíš v daleké zemi

Možná jsi žil před tisícem let

Možná se narodíš za mnoho staletí

Třebas Tě neznám, přesto však vím,

že příběh Tvého života je větší,

než nejkrásnější z románů

Jsi koláž všech žánrů, barev a stínů

Jsi klubko touhy, vzpomínek, snů,

vznešených emocí i nejnižších pudů

 

Je v Tobě ukrytý vesmír

 

Číst dále

Dopravní lístky

Amatér životní praxe Viktor Hanebný nás poctil dalším souborem básní.

Amatér životní praxe Viktor Hanebný nás poctil dalším souborem básní. Našel je na ohmataných dopravních lístcích: Prošly rukama nemocných dívek, beznadějných poutníků, ale také jeho Malignifence. Je to z nich cítit, sáhni si!

Číst dále

Nový vztah

Mia, Nový vztah

Mia sem tam zvážní. Dalších několik jejích básní provází opatrnost, pochyby a situace, ze kterých jednomu není do veršování. Miin styl se proměňuje spíše v promluvy plných jinotajů. Zkus se naladit!

 

nový vztah

 

obezřetnost na místě

neskáču z útesu

postupně sestupuji do moře

krok po kroku Číst dále

V středu

Tak jsem se rozešel. S tebou, se sebou. Ve spárách mezi koleny, na podlaze staré tramvaje, snažím se zjistit, kde jsem a co jsem udělal. Bylo by mi milejší, kdybych na to možná nepřišel – o to horší vědomí, že proč.

Koupil jsem si rybičku. Mám ji v sáčku na klíně. Koukám se skrz její mokrý svět na rýhy, který skáčou a vlní se, když stoupáme do kopce a tramvaj se souká vzhůru.

Jak se filtruju na zem, skrz rybu a vodu, je mi jasné, že jsem nějak nepasoval, nezapad. Měl jsem pocit, že vedle tebe (ve mně, pro mě) bylo nějaké místo, kam bych se mohl vetknout a ono ne. Číst dále

Demonstrace

Pravda a láska. Jděte na Letnou. 

Včera za mnou Bára přišla s tím, že se zamilovala. Sice se vážně zamilovává asi sedmkrát nebo osmkrát do roka, ale nikdy ji neberu s rezervou, protože i když mám s láskou mnohem míň zkušeností, tak vím, jak nesnesitelný pocit to je.

Číst dále