Tramvajoví milenci

Hořely jí tváře. Vulgárně svítily do noční Prahy, jako dva výstražné signály, které deklarovaly, že by bylo možné spáchat cokoliv, co jen člověk chtěl, a nemělo by to dlouhodobé následky, kterých by pak snad jedinec musel litovat a léčit šrámy své i svého okolí. Snad to bylo tím množstvím vína, které vypila, mužem po jejím boku nebo tou divokou nadějí na lepší zítřky, která prosakovala do všech jejích orgánů a cév, až dorazila do srdce a rozlila se celým jejím tělem, jako se rozlévá orgasmus těsně po vyvrcholení v posteli člověka, o kterém víme, že nám nikdy nemůže zcela patřit. Číst dále

Cígo, sauna, Kremrolee #15: „…filozofickejch keců mám až do prdele…“

„Tak šťastné a veselé, Máro!“

„Tobě taky, Jeníčku!“

Loučím se se svým druhem po našem oblíbeném dvojboji: Kozlíky v Kremrolee a bagety na blízké benzíně. Jeník posléze mizí společně s odjíždějící tramvají. Provedli jsme toho spolu letos dost… Plány teda byly ještě větší, ale už teď našinec fluše kečup. A chudák Jeníček mě už musí mít taky plný zuby: celej rok poslouchat „Jendo, do zejtra…“, „Jeníčku, ftípek…“, „Jendo, musíme…“ to taky není žádná hitparáda…

Tramvaj odjela.

Jsem sám. Číst dále

Osmičky

Soudruzi, soudružky, právě se vracím z… Homolky!

Nestíhám. Lehkou nervozitu cestou metrem se snažím zahnat četbou Tigridova Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, knihy, kterou mne před tím nejkulatějším „donutila“ přečíst všechna ta letošní nepříjemná výročí. Přesně o jejich pozadí Tigrid píše. 1918, 1938, 1948, 1968.

Mě ale dnes čekají trochu jiné osmičky. Číst dále

Broskev

Sedíme u stolu. Je dřevěný. Tmavý. Prsty hraju po povrchu, jako by to byl buben. Všimla sis mého barbarského výstupu, ale nic neříkáš. Ptám se tě, jestli se ti líbí, jak hraju, a ty se ptáš „co?“, protože jsi zaujatá broskví. Chceš ji sníst, ale nevíš jak, takhle přede mnou. Nechceš si jen tak kousnout, přede mnou by to bylo divné. A tak ji tak něžně hladíš. Pomalými, krouživými pohyby opisuješ čáry do jemného chmýří toho ovoce. Jako by sis kreslila trajektorii, skrz kterou budeš vést tahy nožem. Něžnými dotyky unavuješ povrch broskve. Téměř fyzicky cítíš, jak se ti broskev pod poryvy tvých prstů rozpadá. Tak jemně na ni nanášíš drobnokresby, jako by ses jí ani skoro nedotýkala, a přitom se ti téměř celá sama svléká. Cítím, jak odpor broskve v tvé ruce slábne. Číst dále

Cígo, sauna, Kremrolee #14: „Přestaň se chovat, jak když ti někdo nachčije do botasky…“

ilustroval Jan Netolický

_____________

Sedím v Kremrolee. Čekám na kamarády. Přistává přede mnou Kozel.

Dosavadní průběh večera za moc nestál. Další rande, který protistrana nebrala jako rande. Teda bejval si větší Don Juan, bleskne mi hlavou. Je toho na jednu asi moc, takže mi preventivně vyraší druhá. Číst dále

Cígo, sauna, Kremrolee #13: Všichni jsme v píči

ilustroval Jan Netolický

______________

„A víš, že se to nedá umejt, jo?“ ptám se Lukáše, když mi do telefonu oznamuje, že si nechal udělat tetování.

„Vím, vím… Hele tak se uvidíme ve čtvrtek v sauně… I když počkej, já vlastně do sauny asi nemůžu.“

„Tak se připojíš pak na pivo?“ Číst dále

Cígo, sauna, Kremrolee #12: Potkali jste někdy v hospodě Národní divadlo, které na vás posléze začalo vyplazovat oponu, aby vám následně vyrostla vaše druhá hlava a začala vám vyčítat ráčkování?

Ilustroval Jan Netolický


Čekám ve frontě na pivo a tu ho vidím.

Mává na mě.

Bože můj!

Ještě se usmívá. No, ty vole, to je prdel…

Národní divadlo, který mi mává a volá: „Markuuu!“

„Kurva, co to máš na hlavě?“

„To je Nová scéna! Sluší mi, ne?“

Co tady dělá? Jak to, že se sem do toho malýho podniku vejde? Dobře, slíbil jsem si, že po křtu přestávám pít. Je už taky nejvyšší čas. Tyhle haluze už jsou přeci jen moc. Bavím se s Národním divadlem, vlastně mě to příliš neznepokojuje a co hůř, neznepokojuje to ani nikoho okolo… Číst dále

Drink & Draw: Pero, punk a pivo

Znovu jsme se vrátili do prostorů Cross Attic abychom zažili skvělou atmosféru tamního uměleckého a prostorového punku, piva, vína a hlavně lidí s vášní pro svoje řemeslo.

Pod vedením Jiřího Světinského umělci kreslili tentokrát ženský model, na kterém si mohli vyzkoušet jak rychlé pětiminutové skeče tak i dlouhé vykreslovačky, které trvaly dvacet minut.

Číst dále

Cígo, sauna, Kremrolee #11: Cesta k nesmrtelnosti? Uříznutá hlava!

ilustroval Jan Netolický


„Už tam na mě v lednici čekají duby,“ řekne Jeník a znalecky foukne do načechrané pěny. V Kremrolee bylo plno, tak sedíme v hospě o kus dál.

„Coooo?“

„D-U-B-Y,“ hláskuje kumpán.

„Vole, to máš jako v lednici stromy?“

„Ale ne, zatím jen žaludy.“

„Aha a kdy ti to vyroste?“

Jeníček upije piva a zamyslí se: „Pohlavní dospělosti dosáhne dub po sto letech.“ Číst dále

Tyko Say: Smíchov

Tyko Say is something else. Poetry with rhythm that takes you back to the good old 70s. Prague neighborhoods under uncompromising scrutiny. Be sure to check out his Youtube channel. Gil-Scott Heron approves.

Číst dále