Zpovědnice #1

Foto: autorka textu

Kulturní zpovědnice je prostorem, kde se doznáváme ke svým kulturním zážitkům a prohřeškům posledních týdnů. Kritická sebereflexe, v níž se nikdo nebere tak vážně, přinese bližší pohled na to, kým vlastně my jakožto redaktoři Inku jsme. Sesbírané poznatky nejen z oblasti literatury, ale také filmu, divadla, tance či výtvarného umění. Tento týden se zpovídá Klára Matuštíková.

Číst dále

Utkvění

Eliška Nagyová (*2001) pochází z Prahy, kde také studuje bohemistiku. Nejen literární vliv na ni má Karel Čapek, Vladimír Holan nebo Věra Linhartová. Má za sebou pár autorských čtení, z nichž poslední se uskutečnilo v čajovně Jedna báseň. Loni jí vyšla sbírka o sedmi básních v nakladatelství Koleno.

Číst dále

Anna Beata Háblová: Když je člověk u něčeho na začátku, tak to nemusí být vždycky stoprocentní

Foto: Ladislav Zedník

S Aničkou jsem se seznámila na akci Poezie za školou, kde recitovala své básně a slamy o metru a baroku. Bavily jsme se o její výstavě v DOXu, kterou jsem měla z pozice kustoda pečlivě zhlédnutou. Letos má v nakladatelství Host vyjít její román Směna. Náhled na něj, rozmanitou tvorbu a široký záběr na poli literatury, architektury a vizuálního umění zrcadlí právě náš rozhovor.

Číst dále

Tátova

Když je po všem, myslím na tmu. Alexandr Pech (*2002) pochází z Děčína. V současnosti žije v Praze, kde studuje bohemistiku na FF UK. Absolvoval rovněž několik autorských čtení a jeho texty doposud vyšly pouze ve studentských časopisech. Mimo psaní se věnuje překladatelství.

Číst dále

Něco jako vzpomínka tu teče z okapů

Čím se zahalit před puchýři vanitas. Jan Horský (*2000) pochází z Dubé u České lípy. V Praze studuje český jazyk a literaturu na FF UK, ve své poezii čerpá hlavně ze surrealismu a T. S. Eliota. Své básně publikoval také v revue Prostor.  Číst dále

Divný rok

Až jednou shoří dráty. Klára Maňurová (*2001) studuje prvním rokem dějiny umění a bohemistiku v Brně. „Píšu a maluju – co se nedá napsat, to se dá namalovat a naopak. Básně jsou má osobní zpověď, neviditelné obrazy, záznamy hořkosladké všednosti a všech lásek i nelásek. Začala jsem psát ve chvíli, kdy mi věci přestaly dávat smysl – a ten je zatím stále k nenalezení. A z té krásné nesmyslnosti vznikají mé básně.“

Číst dále

Melancholie

Kyprou tmou plynou pobledlé hvězdy. Linda Liczki studuje na italském gymnáziu v Praze. Kromě poezie píše i prózu a je milovnicí impresionismu, proto ve svých textech zachycuje především nálady a prchavé okamžiky. V jejím dalším příspěvku nám svým bohatým básnickým jazykem předkládá plné obrazy zastavených okamžiků. Číst dále

Společně s tapetami sejmou i zbytky doteků

Sbírání rozprodaných otisků do proutí. Barbora Voříšková studuje bohemistiku a překladatelství na FF UK, poezii “znovuobjevila” v průběhu pandemie a během dní strávených doma se jí začala víc zabývat. Kromě poezie se věnuje literární publicistice. Číst dále

V nestřeženém okamžiku

Okamžiky a pozastavení. „Jsem prý dítě generace Z. Začala jsem jako rozvaliny a končím jako rozviliny. Kvetu. Ty básně jsou odrazem duše, fragmenty okolního světa. Tvořím z toho, co zaslechnu u přátel, v hospodě, tramvaji, na zastávce, uprostřed nákupu nebo při čekání – zkrátka z toho, co přichází v nestřeženém okamžiku. Proto se ráda toulám, všude a kdykoliv. A když se zrovna netoulám, tak studuju umění, maluju nebo dělám jednu z tisíce věcí, u kterých málokdy vydržím až do konce. Protože mi řekli, že jsem blíženec.“ Číst dále