Roxane Gay: No matter what I accomplish, I will always be fat, first and foremost

Roxane Gay je jednou z nejvýznamnějších feministických autorek tohoto století. Má profesorský titul, vystudovala Yale, učí angličtinu a tvůrčí psaní na univerzitě, příležitostně píše pro New York Times, vydala pět knih, hraje závodně Scrabble. Její poslední kniha Hunger je memoár a již na titulní straně je patrné, že to nebude snadné čtení. Gay už od začátku dává jasně najevo, že kniha nebude ani tolik o ní, jako spíše o jejím těle. Číst dále

Michail Bulgakov, Zápisky mladého lékaře

dav

Je 17. září 1916. Na Západní frontě se na Sommě schyluje ke konci jedné z nejkrvavějších bitev historie. Císař František Josef I. prožívá poslední měsíce svého dlouhého života. Zatímco ruské carské armády pronikají do Haliče, Lenin již v exilu plánuje velkou revoluci. A do jedné zapadlé ruské vesnice přijíždí mladý nezkušený lékař Michail Afanasjevič Bulgakov.

Silně autobiograficky laděné Zápisky mladého lékaře jsou povídkovou prvotinou jednoho z nejvýznamnějších ruských prozaiků 20. století. Bulgakov se později proslavil románem Mistr a Markétka, ale už v Zápiscích dokazuje svoji spisovatelskou zdatnost. Ta tkví v citu pro detail a pro výstavbu děje. Číst dále

Axel Brauns, Pestrostíni a netopýři

Premisa knihy je v podstatě jednoduchá, ale váže v sobě důležité a aktuální téma. V dnešní době se zájem o autismus a poruchy Aspergerova spektra plynule zvyšuje a Axel Brauns je nesmírně zajímavým hráčem na poli interpretace světa nahlíženého skrze filtr „autistického vnímání“. Retrospektivní, životopisné dílo autistického autora ukazuje na zvláštní pokřivení reality, které malý Axel bere za vlastní a snaží se ho (často marně nebo bez valného úspěchu) nasadit na vzorce chování a normy, které se ho učí jeho okolí a rodina. Číst dále

Zpověď otce Karola :

 

 

Dějiny člověka, jakožto humanistické bytosti, jsou ve velké míře spojené s dějinami víry. Víry v boha, víry dobro, víry v sebe sama, víry v ideologie, víry v lidstvo. Víra a obecný lidský optimismus je ve své podstatě důsledkem lásky, kterou v sobě člověk dokáže nezištně nalézt. Tato láska je jakousi náhradou a zároveň přímým důsledkem mateřského citu, který po jistou dobu požíváme a který nám umožňuje v tu pravou chvíli v sobě objevit dostatek téhož mateřského citu, který můžeme předávat potomstvu.

Číst dále

Vychovatelka

 

Tělo Andělky Rosenbergové bylo nalezeno v pondělí a pohřeb byl v pátek. Zemřela v neděli, v jediný den, kdy jsem ji nehlídala. Prý si šly Barborka a Andělka hrát samy ven a slíbily, že zůstanou v zahradě. V domě byl shon, proto se nikdo nezačal po děvčatech shánět dřív, než se začalo stmívat. Než někdo mohl změnit obavy v činy, tak se do domu vrátila jen Andělka, která řekla, že si se sestrou hrály na honěnou v lese, ale vzájemně se sobě ztratily. Četníci ihned začali les prohledávat. Já jsem musela zůstat v domě a hlídat Barborku, která měla suché oči a výraz, který si nasazovala v mé přítomnosti často, a kterým naznačovala, jak málo ji něco zajímá. Tělo její sestry našly druhý den ráno, pod skalou s rozbitou hlavou a potrhanými krajkovými šaty. Četníci řekli, že to byla nehoda.

Číst dále

Jáchym Topol, Miluju tě k zbláznění

Jaký je svět očima mladého vlasatého „podvratného živla“, který se potácí mezi zakázanými koncerty, disidentskými srazy a občasnými návštěvami policejních stanic? Hořký. Nesmyslný. Pokleslý. Ale nikdy ne prázdný. Jáchym Topol jej ve svých raných básních zachycuje nečekaně pestře a výrazně za neustálé přítomnosti ironie.   

Číst dále

S čajem v ruce o existenci mezi kočičími chlupy

Autor: Sára Zeithammerová

Jsou chvíle, kdy jsme v životě zaskočeni jeho mnoharozměrovostí. Takové to, když narazíte na těžké existenciální drama, hroutíte se do sebe uprostřed kuchyně, v neděli večer a máte pocit, že nic vás v tu chvíli nemůže vytrhnout. Ono tedy většinou vytrhne, ale v tu chvíli se vám to tak zdá. I mě se to tak zdálo, a přestože už jsem celkem zběhlá v praxi; „makej a nepřemejšlej“ tentokrát jsem se zasekla.

Číst dále

Vladimíra Čerepková: Já se vůbec jako Beatnik necítím

Provázela po Praze Allena Ginsberga, když v roce 1965 přijel do Československa. Vzala ho do restaurace na svíčkovou a všimla si, že mu nechutnají knedlíky. Vysedávala s ním a Václavem Hrabětem v kavárně Viola. Poté, co byl Ginsberg korunován králem Majáles a vyhoštěn ze země z mravnostních důvodů, tak byla vyslýchána. Nebylo jí tehdy ani dvacet let a už několik let publikovala své básně. Na fotografiích z té doby je vyobrazena výrazná dívka v klasické uniformě Beatnika – černý rolák, džíny, rozcuchané tmavé vlasy zakrývající tvář. V rozhovoru však uvedla, že se za členku Beat Generation nepovažuje.

Číst dále

Cybercomics – Egon Bondy

Cybercomics. Jde o pěkné shrnutí konzumní, kapitalistické společnosti, zakončení její vývojové křivky, konec všech dnů, o její apokalypsu.

Tak Bondyho Cybercomics vystupuje a zpočátku se tak i čte. Protože tvorba Egona Bondyho v mých představách nezahrnovala posta-apo sci-fi, rozhodla jsem se sáhnout právě po něm.

Jsem-li zklamaná, pak vlastní vinou. Vysvětlím proč.

Číst dále