1.7.2022 Admin

Spoléháme na autonomii čtenáře

Jonáš Franěk (*2002). Pohybuje se mezi Prahou a Olomoucí, kde na UPOL studuje bohemistiku a divadelní vědu. Jeho texty se objevily v Hostu, publikuje na instagramu @jonasfranek.

I.
Tísnivé údolí
kapitalistické architektury

Nikdy nejsme tady
měníme hesla
jako pole pohlcené vodou

Žena a dítě
Začne pršet
přestane pršet
Vítr
Ženo jež pláčeš koho hledáš?

Ztělesnění ďábla na jevišti
zabalíme se do látek abychom se viděli
Nikdo nám neřekl
že v liminálních prostorech se nesmí stát

Ovčí Ježíš
obdržel nové nápisy a změnil tvář

II.
Spoléháme na autonomii čtenáře

Cudná lascivnost
zakrytých klíčních kostí kotníků kolen
křivka porcelánové kočičky
z EXPA 58

Nekonečná interpretace abstraktních objektů
Neuskutečňovaná autocenzura
můžeme o ní mluvit celý rok
pokud se tak rozhodnu

Všechny světy jsou fikční
získávají bytí percepcí
Déšť zůstal suchý a slepý

III.
Něžné dotýkání se kurzory

Vlastní vahou se ode mě vzdaluje

Místo kde jsme se rozešli
je osazeno světélkujícím stromem
spasitel prý přijde

Pořád si lžeme
o barvě dnešního dne
Třepící se lem závoje
bubeník hraje jako poslední
oba jsme nemocní
Zůstali jsme se zhasnutými lustry
Někde tady přestává
veškerá legrace

Poznal jsem tvé ruce
zrcátka srn
mír třeští ve vertikálách
domy se k sobě tisknou
spali jsme pod mostem
tolik se bojím samoty
že nesvedu mluvit v jednotném čísle
změna tarifního pásma
dvě těžké káně

IV.
A po cestě domů
cítíme olej na střelné zbraně
když jsem se vrátil
vrata nebyla požehnána

Jedenáct hodin
knedlíky snězeny
a Werich ti šeptá poslední moudro
když celý dům zemřel

V.
Smrt se vylévá z kýblů
ležel na chodbě v prohnutí
nejsme zvyklí zvedat bezvládné tělo

Obrovská umělá sova na parapetu
nemocniční barvy
drát elektrického vedení jen trochu
nelícuje s omítkou

Rezignovali jsme na význam

VI.
Tlak výherců
je jako únor
Rozechvělýma rukama si ani nedokážeme zapnout křížek
a pořád to padá
tak něžně

Nejhorší je
že stejně všechno dokážeme

VII.
Mluvíme o našem bohu
a cizí naivitě jedním dechem
Nedokážeme useknout dlouhý den
jedeme na ocasu setrvačnosti únavy
Chodíme spát po křesťanech
kdy odhození trika je provinění
i zuby si čistíme potichu


 

Tagged: