20.1.2022 Admin

Divný rok

Až jednou shoří dráty. Klára Maňurová (*2001) studuje prvním rokem dějiny umění a bohemistiku v Brně. „Píšu a maluju – co se nedá napsat, to se dá namalovat a naopak. Básně jsou má osobní zpověď, neviditelné obrazy, záznamy hořkosladké všednosti a všech lásek i nelásek. Začala jsem psát ve chvíli, kdy mi věci přestaly dávat smysl – a ten je zatím stále k nenalezení. A z té krásné nesmyslnosti vznikají mé básně.“

Morava

Byl to divný rok
Dva muži se během léta utopili v řece
shodou náhod vždy pár dní před tím, než jsme u ní byli my
Plavali jsme pak v proudu utopenců,
voda šeptala jejich poslední výdechy
a za kotníky nás chytaly jejich mrtvé prsty
My jsme se ale drželi stále nad hladinou
My jsme se drželi
navzájem
a v noci jsme pozorovali, jak se na hladině odráží měsíc,
bledý a vypoulený jako rybí oči neživých
a my jsme byli živí za všechny mrtvé
Byl to divný rok.

 

Až jednou shoří dráty…

Až jednou shoří dráty
elektrického vedení,
nebudu už jako provazochodec
balancovat na hraně
přímek rozpínajících se v krajině
/jako pavučina v levém rohu mého pokoje/

Až jednou shoří dráty
vyšplhám se na ohořelý sloup
a budu shlížet na maličký svět
/na co asi myslí volavky, když krouží pod mraky?/
Dlaně budu mít černé od sazí,
kdo by si toho ale všimnul?

Až jednou shoří dráty
už nebudou řídit mé kroky
jako kolejnice zvykem vyšlapané
Budu ztracená
/ne ale víc než teď/
a o to víc volná

Až jednou shoří dráty
shoříme taky
Cítíš to?
špičky prstů už začínají doutnat,
ruce jindy studené
pálí
a každý dotek nechává po sobě spálenou kůži
Lehneme spolu
/popelem/

Až jednou shoří dráty
elektrického vedení,
nezbude nic.


Od Kláry toho zatím víc nemáme, jestli máš chuť na další mladou poezii, klikej sem. Ilustraci vyrobila Bety Cuhrová, od ní máme skvělý set obrázků s jejími texty, klikej tady.

Tagged: ,