Řetězové reakce chaosu. Karmanova čára a její abstraktní obrazy a obrázky přicházejí do Inku. „Moje básně jsou řetězové reakce chaosu. Uzlík po uzlíku na sebe navazují a chytají se společného a konkrétního v obalu tmy vesmírné abstrakce. Často se snažím vyjádřit konkrétní moment, okamžik nebo pocit a vytvořit obraz impresionismu. K básním tvořím taky koláže, které jsou malou nápovědou do obrazu, který byl v mojí hlavě.“ Karmanovu čáru jste si také mohli přečíst například v časopise Tvar, momentálně pracuje na sbírce.
Štěpení opuštěných atomů,
prahnoucích po rozmrazení citů, pouštních lišek zlomených srdcí,
rozpraskaných rtů polí, prahnoucích po žni, života ve výhni
horko v očích, se žíznivým pohledem a rty krůpějí, se slzou pěnkavy,
zářijová touha obilí po třešních z červánků.
Měsícem se sypeš,
a slavíci zpívají slámě slavné hity mládí, mláďat z masa a kosti, co odletěla, jako chrupavka, co dosloužila svému pojetí, lepících, jímavě se líbáš v zrcadle, ptáš se, co za myslíš, za myslí, za zrcadlem,
a dráždivě dláždíš svoje velké pohledy, divákům očí, za tvými sítěmi slávy, za sítnicemi, státních smutků, který nastává v pohledu.
Sypká směs ryzího zlata, se rozsypala v srdci, když si křičel v noci, miluju tě a zabiju tě kvůli tomu,
klasické odůvodnění snění denních běžců, z efektem nočních křídel denních motýlů, z oček zakalených barvami se stává znova sítnice, která sítí kontaktů, nepropouští hmyz do těla.
Spolknout mušku, hodit mušku muži tvého srdce, spolknout svobodu v letu.
Hvězdným osudem prášíš, s mléčnými slovy
vykveten v hlíně, klínu něhy, nahého těla, obaleného ve skořici
dotek s usedáním motýla
a šeptem jako když odlétá
říkáš mi tiše, věci zalité v karamelu
co voní, jako vzduch, co kvete
prášíš kolem sebe, mléčnými slovy hvězdného prachu usedáváš váhavě poléháváš hladce, jako lamí srst, začínám pšikat.
Ranní husí kůže ze snu, který se mohl stát
je rozpuštěna, ve tvrdém, vltavském, labutím pečivu
s vlašskými ořechy, společně s mléčnými vzpomínky.
S každým hodem rohlíku do vody, házíš kousek duše,
zastaví se v letu a v hlavě nemáš nic,
prázdnou skořápku.
Citronová rána, která přicházejí nečekaně,
zalité v pozdním slunci včerejšího večera, co odrážel labutí vzpomínky na Vltavě, všech těch, co hážou, společně s mlékem, kterým vyplachuješ hlavy.
Citronová rána, která utichla kyselé deště přátel labutí, kteří se nedokážou zamilovat
Kůže života, v koření žití, v kůžích šelem, sešití v kabátech žití pozpátku, rozpárán věčností znovuzrození, bytí podšálkem, lepícím se na hrníček,
cituješ svědomí a hoříš, zapálen pozdě.
S větrem o závod s časem, nastal si pozdě,
po úředních hodinách, nastal si pozdě.
Na začátku byla tma, na začátku s uhlíkem a jeho první stopou směrem k tobě a pak o dvě stopy zpátky, zpátky dlouho za východ slunce prožívat pořád dokola.
Pokud tě Karmanova čára chytla, upaluj pro další texty a obrázky na její instagram! Klikej sem.