14.10.2021 Admin

ale nevěděl to nikdo kromě mého přítele

Jiří Šimčík (*2003) vyrostl na Valašsku, nyní studuje v Brně na gymnáziu. Hraje na tenor saxofon, koncertuje s kapelou Bb. Zabývá se historií a mezinárodními vztahy. První sbírku vydal v samonákladu (Tě to spoutá, 2019), publikoval v časopisech Host, Ink, Texty, Tvar a Psí víno. Na svých sociálních sítích také vydává sérii kolaborací s ilustrátory. Jeho další sbírka vyjde v první polovině roku 2022 v nakladatelství Dobrý důvod v redakci Radka Štěpánka.

dvě barvy obočí
Svitava, Svratka
v těchto lesích
ještě nikdy nebyl

na všech plochách ostnatých rostlin
usíná tma zvukem ostrovidů
podívej, nadechni se, tam nahoře oddechují.
utíkejte, vyběhli lovit!

návrat do domova, který nevěděl, že má
krvavé mozoly. všude. vždy.
žeberní souostroví
ukradl to / ne, byla ukradena již před příjezdem

proud, do něhož se položili
právě zlomil vedví čtyři statné topoly
leží napříč korytem – blokují jiný směr
v nehtech ranního slunce
je kapradiny zubů
nenechaly se vrátit
splývají dál
porušil obě přísahy
jen pro ty skvrny

dnes jsem si koupil
růžový sprej
v náladě
hrát si na čárového

tři panely
druhý menší než ostatní
tipuju tak pět celý pokoj, tj. jeden nevim kolik
balkon plný kartonových plátů
brnění dlaždic
po obvodu pak leží zbylé látky ostatních

samozřejmě, že nyní o to nejde
krotíme dravce pro osobní důvody
ale známe se – lži o lidech, pozdní příchod
lom krystalu na svátek Navštívení
ale známe se – špatně písknutá standardní situace
v moment se i tyto zdi otočí
a reflexní okraje vyvrátí tvůj příběh

přijde to, až se unavíš

jde o charakter domova

pelikán nasákne olejem odspodu
nejprve zčernají žluté nohy
pak ochabnou křídla
a nakonec zemře zemina očí
bělmo smrti

jde o charakter domova

příliš slov
zde stačí
jeden šepot

v záklonu Magalhães
obeplutí cizích věcí
dostali ji darem
bez vlastního přičinění
a nyní se chovají
jako by jim patřila

jde o charakter domova

tři elipsy
obě vrhají stín, jedna mlčí v přímce
najednou oblouk trhne šipkou, šipka obloukem
kdyby je někdo viděl, řekne si, že jsou hluší

usínáš v šustění
a probouzíš se v oparu
ve střepech, tam z krve, běží dvanácterák
jeho parohy ostře varují
náčiní

pomalu se dostáváme z žaláře
není potřeba cpát se peřím
stačí tiše přijímat jejich ledová brka, pak
se smát pod zbytky fousů

pomalu vaříme suché mrkve
omáčka je kupon
a obal zahoď
jsou všude na zemi
a na této zemi
není potřeba čistit lodě katedrál
stačí pouze spolu křičet na číslo tři

tři elipsy
dvě vydry ve stínu
jediný legitimní způsob obživy
je krádež

trolejbus si pro odbočení
musí najet o trochu víc doleva
když jsem plival mléčné nervy
obdobně si to vyložila

zástupná válka
pro hlavní chlad
v jazyku nejde rozeznat
kdy naposled se měli rádi

pokud vidíš jen šmouhu
neztratit v ni víru
bývá složité

dvě bubliny v chodidlech
a pravé lýtko
– paluba křečí
delší o pár centimetrů

smůla
mladistvé přísahy musí být závazné
najel jsem si o trochu víc
bankovky vybírám občas
jednou příď
zašpinit plachty kabátu
pak záď
plivat ticho

zdraví je relativní
pokud se pálíš o troleje

obdobně si to vykládám

asi už chápu
jak se cítí ten pes

když čekáš do rána
a nevíš nic

ani dopoledne
to není jinak

na oběd odjedu jinam
ale ještě před tím
ho vezmu ven

asi už chápu
jak se cítí

v domě pořád někdo chodí
slyším cizí kroky
do práce pro cizince
na dvanáct hodin
ale ty
to nejsi

neříkáš mi nic
už několik týdnů
přestože artikuluješ
krizí regulovat nejde
protože si jí nevšímáš
tady nejsme v Polsku!
po třech měsících
zásluhy existují

přespala jsi u něj
moje šalina má zpoždění
půjdu se dozvědět něco o sídlišti Lesná
než to ukončím

jezdím po červených liniích
s bílým nádechem

v pondělí jsem hodně mluvil
tak moc
že dnes nemám hlas

měl jsem v nose skřítka
ale nevěděl to nikdo
kromě mého přítele

skřítek poslední záchrany
zapálil hlasivky
která písmena zavrhnout
šeptal
které sliby zapálit

a na dně rokle
ve vlhkém potu suchého hlenu
leží důvod
s příměsí omítky

tolik ukazovacích zájmen
zbytečné egyptské problémy. nasrat, měl dělat víc
obrousit kámen, dokud není vhodný
k zahození

každý má ovčáka
drží ho v panelovém bytě
trápí se, nechci si všímat, raději
naskládám hračku trojúhelníkového tvaru
do čtvercové díry

piču. pětiúhelník
vezmi mi cigaretu
a běž prosím, kam chceš
máš tam své přátele
já mám mé komplexy
hexagonály
i v mrtvé civilizaci
pošesté.


Další texty Jirky Šimčíka najdeš zde, pokud tě zajímají jeho sérky s ilustrátory na instagramu, klikej sem. Ilustraci nám zaslat Alfréd Klimt, jeho další věc najdeš tady.

Tagged: ,