12.10.2020 Admin

Shrnutí milénia

Po stěnách se prochází brouci. Nohama vztekle bubnují do stěn až se z toho to nebohé zdivo potí. I tak jsou ale lepší brouci na stěnách než brouci v krvi. Ve středu této plesnivé sluje dva rozpouštějící se mniši bez hlavy levitují asi půl metru nad zemí. 

„Příteli, jak to vidíte?“ řekne jeden z nich a záhy vzduch absorbuje další centimetr krychlový jeho již takřka neexistujícího těla. Ještě dvacet takových a bude z toho vynikající sorbet. Směs vzduchem absorbovaného lidského těla s ledem patří na východě mezi oblíbené pochoutky a představuje rozumnou alternativu k tradičnímu dezertu, který žerou především na Jihu, protože je tam vedro jak v řiti Pána smrti. 

Druhý z mnichů místo odpovědi jen zamyšleně nakrčí obočí, což vzhledem k absenci hlavy vypadá obzvláště komicky. 

Prvního mnicha tahle reakce ovšem dopaluje jak zbytek žvára: „Už mě to tady s tebou nebaví, ty starej mezku. Tři sta let jenom mlčíš, dvě stě let před tím si aspoň držel hubu, ale pak ti zmizela, tak už jenom mlčíš. Přijde mi, že jsme takhle kompletně prosrali celý milénium. Proč jsme si spolu ani to pifko nedali?“

„Když dole U zubříka mají jenom Budvar,“ utnul svoje mlčení po pěti stech letech druhý mnich.

Na to se nedalo nic říct. 

121437419_3550086941718647_7909519314331199682_n

 

Marek Blažíček a jeho dadaistický realismus. Dej si třeba jeho Homo debillis, nebo jeden z jeho dvou seriálů, co pro Ink vytvořil! Ilustrace vytvořila Gabriela Emanovská, její opus najdeš tady.

 

 

 

Tagged: ,