16.8.2020 Admin

Slimák v mém jícnu / #3

Osamělý byt života mého.

Tak si to představuju, slyšíš mě? Je můj, stojí sám o sobě, na hlíně. Na suchý hlíně, jak teď hlína suchá může být. Postupně se jím provrtávají červotoči, rvu si vlasy a ty mě uklidňuješ. Vytrhaný vlasy mi soucitně lepíš zpátky na hlavu a já se ti snažím vysvětlit, že to není můj odstín. Já chci odstín oranžový plyn, ty tomu nerozumíš.

Osamělý byt života mého.

Je snazší si zamilovat samotu, nebo člověka, kterého nemiluji? Má láska je jak chlupy kočky, držící se na polštáři. A musíš je mít rád za tu chybu, musíš mít rád tu kočku, jinak ti chlupy budou připadat otravné. A není snadné je vyklepat, otazníkem je: Je snadné na polštář chlupy dostat?

Já tak nelínám, ne? To si jen rvu vlasy, kvůli těm červotočům ničící můj byt.

Osamělý byt života mého.

 

_________________

Seriál minibásní v próze píše a ilustruje Ema Vrbová. Prokliky na další díly najdeš dole. Bolíš mě, bolím se.

díl 1 | díl 2 | díl 4 | díl 5 | díl 6

Tagged: