10.8.2020 Admin

Zrychlený pohyb

Lucie Lelková

genealogická evidence

nepodmíněný zákaz
vypočítaná nepřízeň osudu
odoláváme časovým posunům
dvě hodiny po sobě
nepřetržitě vstávat z mrtvých
výsledně nepřežít

nakonec se to stejně stane
údaje
odevzdané
nemůžeš nechávat stovky Joulů
v tropických hadech
stupně jižní šířky

Andy

poliklinika
na maloměstě
park
chemické experimenty
a testament chladný
kolikrát ročně se ztrácíš
v římských číslicích vyjádři
nakonec se to stejně poddá

v krvi šlechtická krev
naposledy editovaná ve čtrnáctém století
dědí se z generace na generaci
prý
schovaní Hamleti
pouta na rukou
blízko budov našich předků
milujeme chvilkovou vláhu
tak co z toho

 

cyklus symfonických básní

v = v0 + at

v závětří panelů spíme jen naoko, aby nám batohy neukradli bezdomovci, vedle vybírající devadesát jedna let prázdný odpadkový koš.
protože kyselinu chlorovodíkovou jen tak z kožených bot nedostaneš.
brzy ráno čápi loví, stejně jako ti zarostlí, muži v devadesát jedna let prázdných vodách.
protože haptika je iluze, o složité gramatice či etice zbytečné hovořit.

lymfocyty s písmenným označením jsou za železnou oponou
kdybys jen věděla
kolik jsem si jich ponechal já

v = v0 + at

cyklus_symf_basni

art Lucie Lelková

renesance

kladu odpor
tedy jsem
šavle versus šavle
francouzský šerm
myšlenka naplněná
na shromaždišti písmen

urbanistická struktura
která jsem se odevzdal
těmto ulicím jsem svěřil všechno
držet se stěn renesančních domů
a ráno ležet na lavičce
pod zámkem

každým pohybem něco dokazuji
každým mrknutím něco deklaruji
každým nádechem definuji
zhmotněnou myšlenkou
jsou lidská těla

loď se dvěma stěžni
vězeňská cela
mezí není zákon
ani muž či žena
energie bez příčiny
zobrazená v živém obličeji

v živé tekoucí vodě
sami neustále soupeříme s vlastním světem
nevyhneš se tomu
odstín duše je soubojem dogmat
jedinečnost dne se globalizačně smývá
ale vědomí nepřestává interpretovat
žádný otisk prstu není stejný
v živou hmotu se mění
asfalt
když hlava – produkční inženýr
v živé paměti lidstva
čerpáme z padesát dva let starých novin

a při západu slunce na kraji řeky
revoltujeme
ztělesněním nevědomého boje
jsou naše doteky
když zlo se smývá dobrem
a dobro zlem
rozdíly najdeš jen
v subjektivní zkušenosti
a jejím pojetí

Lucie Lelková

Lucie Lelková

složená nepravost

věštba perské princezny
na dně šálku

jsme pseudovojáci
pseudoválky
se světem pokeru
bojujem společně
na dřevěných lavicích
zůstaly mé věty
neartikulovaný řev ve smyslu
článku sedmnáct odstavce jedna druhého oddílu druhé hlavy Listiny

hluk ulic utichl
ve válce s vesmírem
zůstal jen šepot
a pískání brigádníků
silnice
tepna
ta pořád hučí
ve válce s vesmírem
věštím si z prachu

řezbář nám vyrobil
stoličku a do ní
vložil své srdce
praskají pražce
pod váhou lokomotiv
a mlčících slibů
dvě srdce na bocích
vložil jsem do nich
svobodu projevu
a z ní jsem to vyvěštil

otrávit se plynem
ve dvaadvaceti
splněné sny
mohou směle odejít
když věštby nestačí
tlačit Sisyfův kámen
rutinně přemítám
kam jsem zašantročil sebe

z dubů a ořešáků
vyroben nábytek
byly už nemocné
uvolnily místo
v nepřímém rozporu s článkem sedmnáct odstavce jedna druhého oddílu druhé hlavy Listiny
nám teď slouží pokorně
nikdo se jich neptal
co chtěli dokázat

stejně jako mých předků
a všech mužů za válečných let
stejně jako my se
nikdy nikoho na nic neptáme
článkem sedmnáct odstavce jedna druhého oddílu druhé hlavy Listiny
v kombinaci s Exodem dvacet jedna, dvacet čtyři
obhájit nenávist
pseudolidé ve pseudoválce
se pseudosvětem
pseudohodnoty

 

 

 

__________________________
Jirka Šimčík vydal sbírku básní „tě to spoutá“,v pdf ji můžeš stáhnout tady. Mimo Ink ho najdeš v červnovém Hostu nebo na jeho instagramu, klikej sem.

Za ilustrace děkujem Lucii Lelkové!

Tagged: ,