S neznámými tvory se setkáváme běžně. Možná častěji, než jsme si ochotni připustit. Na ulici, v hospodě, nebo při pohledu do zrcadla…
Štráduju si to světem s roztroušenou elegancí sloníka v nepadnoucím saku z porcelánu. Lidé mi říkají, že piju moc rychle. Piju moc rychle, protože kdysi v dávných dobách mi na moje sako připnuli potupný odznáček pověsti exhibujícího extroverta. Trsající sakroškeble jako já je z takového odznaku nervózní, protože se lidí bojí.
Možná si říkáte, že takovej fakt jsem, ale já bych pak v tom případě musel být někdo jiný. Tahle proměna já za já někoho jiného se teda děje s každou sekundou, to snad nemusíme vůbec dál rozmazávat. Někdy jsem se lidi možná vážně nebál. V dávných dobách, kdy jsem se nebál lidí. Tehdy mi ještě nepřipadali tak vzteklí a bezmocní kvůli penetraci tvrdými pendreky reality.
V porcelánovém saku si vykračuji realitou i teď, v tomhle neznámým časoprostoru. Míjím podlouhlé xichty bývalých i současných známých. Připomínají vázy, do kterých padají kapky slané vody bolesti. Tváře minulosti, tváře současnosti, tváře plné slz. Chci se od nich odvrátit, ale kdosi mi ty tváře strká zpátky pod nos. Jakási temná postava. Snažím se s tou postavou bojovat, ale jsem Quijotem okamžiku. Každý můj chvat jako kdyby ten lišák tušil dopředu a činil v reakci na to totéž jen v opačném gardu.
Snažím se ho chytit za nohy a vyhodit z okna. Tak, jak to s démony dělávám normálně. Když posléze slušně zaklepou na dveře, samozřejmě jim otevřu, ale při boji s démony přeci nemůžu vyvést klasicky dveřmi! Protože tu tam nevím, jak je vyvést, nechám nějakého z nich přespat v chodbě… Tenhle démon je však jiný.
Tenhle se nenechá chytit za nohy, pokud bych chtěl, aby padl, musel bych padnout i já… Chci ho udeřit, ale nenechá se. Chci ho chytit, ale on chytí mě.
…
Pereme se takhle mnoho chvil, když zjišťuji, že stojím ve svém pokoji a držím za vlasy vlastní stín.
___________________
Víc Máry a Dráhy najdeš tady. Nebo můžeš na eshopu Kosmasu rovnou nakrmit jejich kapitál, Vanilkový koktejl mladého Werthera je mňamina.