8.5.2020 Admin

Básně o lidech

Honza Michálek a jeho tři drobné básně, všechny tři o lidech a jejich tajemstvích. Pro sváteční večer venku v horké trávě naprosto ideální.

Báseň první o lidech

 

Vylamovači slov.

Jako by svěřit se

bylo měnou blízkosti.

Jak kdyby úskalí samot

tkvělo v dálce.

A samota zůstávala 

na okraji

a okraj byl vytyčením

zapovězeného

snad už pro všechny.

 

Báseň druhá o lidech

 

Věci oddychovaly o poznání klidněji,

než lidé obtížení

Za plentou se oddaluje děcko,

skromná ctnost;

koulí se pak kolem nohou, děcko.

 

Snažící se zachytit…

Trní plné rukou.

Tolik jdoucích po kolenou.

 

Když se ruce odlepí

od drobných bodanců…pak

bude lidské řešení buď opiát

anebo přiznání se k soucitu

 

Nová role je Aktér

 

Bdím anebo řežu do svýho pytlovinovýho těla.

Jsem člověk na dvě přivonění,

k vlastnímu přibývání.

Na stolku leží nalitej panák a

zaměstnanecká karta, moje vnoučata.

Churavá vnoučata,

tak spím s otevřeným okem.

Rozlito,…je rozlito a jsem přísedící

u soudu s aktérem.

Pytlovinovej panák, nejsem aktér!

A teď mi jde karta

Tagged: