14.4.2020 Ink

Babí léto a jiné básně

S básněmi Kateřiny Marie Tiché do Inku dorazila formálně vyspělá a kompozičně nápaditě poskládaná poezie. Jako první přinášíme výběr básní, které jsou tematicky více intimní, atmosféru babího léta a podobně hřejivých vzpomínek navozují lehce bez plačtivých a přehnaně melancholických póz. Oheň měkce hoří polínko po polínku, noha se pohupuje sem a tam, rým plodí rým,…

 

SEŠLOST

Pálila vůně višní

v nose hrdle

na jazyku

a známé tváře přišly

se svou troškou do mlýna

 

Tak měkce oheň hořel

polínko po polínku

a žádný nerouhal se

a každý vzpomínal

 

K višním se pilo teplo

pila se trocha stesku

a ten kdo zrovna mohl doléval

 

A vůbec neubylo

zbylo až do rozbřesku

A ten měl chladné ruce

a prsty ze dřeva

 

(Morava, 2019)

BABIČCE

Já poznala lásku, ne že nepoznala

Navečer se mě zlehka dotýkala

to když tma byla delší dne

a          s t r a c h         tesal do kamene

na senohrabském kopci

 

Já poznala lásku, ne že nepoznala

Stínohra na zdi když jsem usínala

Labutě Zajíc Psi Černé slunce

co bych teď dala za ty ruce

jak lehounce bych spala

 

o senohrabské noci

 

V KOLENNÍ JAMCE

Všechno je teď tak mělké

 

Vzpomínám na prohlubeň

v kolenní jamce

Noha visí dolů

kýve se

 

sem       tam

sem          tam

sem        tam

 

a dotek tvojí ruky

 

Do žádného doteku

se ještě nikdy

nevešlo

tolik něhy

 

Zůstal tam

v kolenní jamce

 

A všechno ostatní

 

je teď tak mělké

 

TAM TĚ BUDU HLEDAT

Pod zavřenými víčky

Na místě, kam sáhnu

když vyslovím

j á

V barvě, co k večeru

oblékla obloha

Pod kůrou mojí břízy

 

Tam tě budu hledat.

 

 

BABÍ LÉTO

Křivé srdce někdo vyryl

do lípy před domem

A léto se naklonilo

 

Za plotem u sousedů

poslední jablka

Ve vzduchu země

 

a v zemi

poslední žhavé uhlíky

září

 

 

VLTAVA

Pode mnou usíná Vltava.

Co se jí asi tak zdá?

Mně už se dlouho nic nezdává –

po nocích zpívá mi tma.

Za zády zvonění tramvají,

racek se pod křídla schoval.

Sochy si na mostě šeptají.

Kdopak je asi ta nová?

 

Na sobě železnou košili

netroufnu si dolů skočit.

Jak dlouho co jsme ji ušili,

jak dlouho budem ji nosit?

Zamávám vltavské flotile

a Svatý Prokop mi zpívá,

že i proti téhle přesile

můžu snad vyváznout živá.

Tagged: