29.3.2020 Admin

Neznámí tvorové #3: Bez vědomí

S neznámými tvory se setkáváme běžně. Možná častěji, než jsme si ochotni připustit. Na ulici, v hospodě, nebo při pohledu do zrcadla…

 

“… Jako šelma vrhal jsem se na veškerou lidskou radost, abych ji zardousil…” čtu si Rimbaudovu Sezónu v pekle pohodlně uvelebený za stolem, když někdo zvoní. Jdu rezignovaně otevřít, za dveřmi stojí moje vědomí.

“Ty se naotravuješ,” prohodím směrem k němu chuchvalec slov. Ta amorfní čubka samozřejmě nic nechytne a slova padají na zem. Vědomí se je pokouší sebrat. Po chvilce se mu to překvapivě daří a tak mi i odpovídá: “Tak mě příště nevyhazuj z balkonu, nebo za mnou aspoň mrskni klíče.”

“Kdo je na tebe zvědavej?”

Vědomí se zamračí a vyběhne do kuchyně. Tam z šuplíku vytahuje nůž a páchá s uširvoucím křikem harakiri. Beztvarý cosi lehne na zem a vsakuje se do podlahy. Tak tentokrát jsem to asi přehnal… Ale musí se nechat, že mělo daleko větší koule než já, kterej sebevraždu nikdy nedotáhl. Klobouček!

Nůž, se kterým byl ten akt rozmarnosti marnosti spáchán, vyskočí ze země a začne se rukojetí bušit do ostří: “Ha! Zabil jsem ti hrdinu, ty pisálkovskej paznehte! To máš za to, že si mě nepoužíval!”

Zvedám obočí: “A můžu já debile za to, že mám radši toasťák, než basic chleba, kterej se musí krájet?”

“Zabil jsem ti hrdinu, vole!” opakuje nůž.

Nemám na tyhle kecy a vyhazuju ho z okna kuchyně do vnitrobloku. Až o pikosekundu později vidím ženu, která si tam věší prádlo. Nůž se jí zapichuje do hrudníku a ona padá mrtvá k zemi.

“Ty vole, jako kdybych neměl co na práci!” zakleju a jdu ženu zahrabat do hromady odloženejch věcí, který jsou na dvoře. Alespoň tak. Kdybych se někomu pokusil vysvětlit, že jsem to udělal bez vědomí, stejně by mi určitě nevěřil.

Otevírám dveře a za nimi stojí dívka s rouškou: “Dobrý den, pane, zrovna chci zaťukat… Jsem z agentury Radost a dělám výzkum týkající se toho, jak Češi dodržují karanténu.”

“Radost? Tebe měl uškrtit už Rimbaud, ne? A nech mě bejt, dneska nemám den,” odpovím jí a zavřu dveře. Sebevražda vědomí má svoje výhody: bez vědomí mě totiž už nikdy nebude svědět svědomí.

 

____________________

foto: Drahomíra Klofáčová

další díly seriálu Neznámí tvorové a záplavu dalších povídek skvělýho Máry Blažíčka najdeš tady. Máru můžeš sledovat i na fb, vydal knížku U piva se nemluví a připravuje druhou, tak ji nepropásni!

Tagged: