8.3.2020 Ink

Co jsou ještě říkanky a co už je poezie?

Simona Petrová nám poslala své básně s tím, že si u nich vždy klade otázku: Co jsou ještě říkanky a co už je poezie? Že prý to máme rozlousknout. V textech jsme nalezli obojí, a tak nad výběrem lehce alibisticky necháváme nezodpovězenou otázku viset dál a přidáváme další: Záleží vůbec na té hranici?

Tři sloky, který k sobě nejdou
Všude mimo,
Vždycky navíc
Tři v posteli,
Je mi nanic.

Ze tří dětí
Jedináček
Furt jsi sama?
Posměváček.

Nebuď blbá,
Jsi jen holka,
Tu jsou vejce,
Tu je mouka.

Dotýkat se země
Stačilo chvíli počkat
Netlačit
Jen být.

Pomalu dýchat
Nechat se vést
Zlehka.

Nespěchat,
Občas se zastavit
A vnímat.

Dotýkat se země
Jen
Nohama.

Mlha
Mlha už si lehá
Líže trávu
A nenápadně roztahuje
Svoje blanokřídlé paže.

Rozlévá se do krajů
Obtahuje kontury
A potutelně zalézá
Koutům pod sukně.

Natahuje uši
A bez pohybu poslouchá
Kam se může ještě vpít
Míst je pořád plno.

Přikrývá krajinu
A průhlednými plášti halí
lidi
Zalézá jim do útrob
Studí, snad i mrzne.

Zcela beze studu
Mění zlatou na šeď
A jako nový piják
Pozvolna pohlcuje krajinu.

Ošívám se, všude temno
Mimo tělo proplétá mi vlasy
Cítíte to? Neustává.
Pokračuje v hlazení.

Má mě celou
Pohlcenou
Zima je to
Asi.

Tagged: