18.2.2020 Admin

Důležitý formulář

Dlouho jsme tu neměli žádné absurdní drama. Dominik Obruča nás naštěstí nezklamal a vyšvihnul nám příběh, se kterým se ztotožní každý, kdo tráví začátek semestru obíháním studijních oddělení, nebo jiných šílených úřadů. Zkrátka, přečtěte si po dlouhém ulítaném dni tohle a bude vám líp.

Úřad. Na scéně stojí dvě přepážky označené trojcifernými čísly. Za každou z nich sedí jedna úřednice. Nad přepážkami se nachází obrovská digitální tabule, na které svítí nebo bliká velké množství čísel označujících jednotlivé přepážky a pořadová čísla klientů Úřadu. Na lavičce sedí zamračený muž a na klíně mu leží čtyři napěchované šanony. Na vrchním šanonu má položený lísteček s pořadovým číslem. Chvíli se neděje nic, jen se na displeji střídají různá čísla. V jeden moment se tam objeví číslo jedné z přepážek a číslo, které má na papírku muž. Muž vstane, vezme do náruče své šanony a zamíří k přepážce. Položí šanony na přepážku a ukáže úřednici lístek se svým číslem.

ÚŘEDNICE:       (mračí se, nerudně) Co chcete?

MUŽ:                     (naštvaně) Přinesl jsem všechny ty formuláře, co ste po mě chtěli!

ÚŘEDNICE:       Co to je?

MUŽ:                     Minule, když jsem tady byl, ste mi říkali, že to mám dodat.

ÚŘEDNICE:       Jako proč?

MUŽ:                     Nevím. Potřebuji potvrzení k potvrzení o možnosti zažádat o žádost, k tomu, abych mohl zažádat o potvrzení k žádosti týkající se věci… (zlostně) Prostě potřebuji ten žlutý formulář, abych mohl dostat ten šedivý formulář.

ÚŘEDNICE:       Napsal jste odůvodnění?

MUŽ:                     (chvíli listuje v šanonech a pak vytáhne tlustý svazek v černých deskách) Zde.

ÚŘEDNICE:       (chvíli si papíry pohlíží) Máte přílohy, čtyři podpůrné dopisy, vyplněné formuláře X12, X16, X21, X22, X30, X33, X41, X45, X47, X48, X50, X62, X68, X72b, X77, X78 včetně dodatku 4, X86, X87 a formulář FňŽ?

MUŽ:                     Tady. (ukáže na šanony)

ÚŘEDNICE:       Je tam i povolení ke zpracování údajů, čestné prohlášení, čestné prohlášení o čestném prohlášení v šesti kopiích, výpis z trestního rejstříku, výpis z účtu, čestné prohlášení zaměstnavatele, ověřená kopie čestného prohlášení zaměstnavatele a potřebné přílohy?

MUŽ:                     (vztekle) Ano! Všechno tam je! Už si to vemte!

ÚŘEDNICE:       (otevře první šanon) Je na každém formuláři podpis a razítko?

MUŽ:                     (vztekle) Ano! A všechno jsem to kontroloval! Už mi dejte ten žlutý formulář! Čekal jsem tady dneska dvanáct hodin!

ÚŘEDNICE:       To ste měl velké štěstí. Dvanáct hodin. To nic není…

MUŽ:                     Tak se na to, prosím pěkně, už koukněte!

Úřednice pomalu prohlíží jeden papír po druhém, trvá jí to tři až pět hodin, dle rozhodnutí režiséra. Muž mezitím znuděně postává vedle přepážky. Občas zabubnuje prsty o pult nebo si promne ruce. Tváří se dost otráveně.

ÚŘEDNICE:       (odsekne) Je to v pořádku.

MUŽ:                     (vztekle) Tak mi dejte ten žlutý formulář!

ÚŘEDNICE:       Předtím ještě musíte vyplnit tento tmavě hnědý formulář. (podá mu stoh sešitých tmavě hnědých papírů)

MUŽ:                     Tohle? (vyděšeně) Vždyť to ani nejde pořádně přečíst.

ÚŘEDNICE:       (s nuceným úsměvem) Přirozeně. Černý tisk na tmavě hnědém podkladě nemůže být moc dobře čitelný.

MUŽ:                     (prohlíží si papíry) Vždyť to má aspoň tak padesát stran!

ÚŘEDNICE:       Nikoliv. Pouze čtyřicet sedm.

MUŽ:                     A proč bych to jako měl vyplňovat? Vyplnil jsem už toho dost! (ukáže na šanony) Už jsem tady asi tak podevatenácté! Copak to nestačilo?

ÚŘEDNICE:       Jste tady po dvaadvacáté, ale na tom nesejde. Ten formulář musíte vyplnit, jinak to prostě nejde!

MUŽ:                     Dejte mi ten žlutej formulář! Tohle (ukáže na formulář, který dostal od úřednice) já nemám zapotřebí!

ÚŘEDNICE:       Musíte to vyplnit! Prostě musíte!

MUŽ:                     A proč bych jako musel? Nemusím! Nic nemusím!

ÚŘEDNICE:       Musíte! Toto je nezbytná byrokracie!

MUŽ:                     Já vám dám „nezbytná byrokracie“, já vám dám!

ÚŘEDNICE:       (výhružně křičí) Vyplňte to!

MUŽ:                     (zařve) Nevyplním!

KOLEGYNĚ:      (nakloní se k úřednici od vedlejší přepážky, na úřednici) Tak mu to řekněte!

ÚŘEDNICE:       (na kolegyni) Když já nevim. To je takový…

KOLEGYNĚ:      (na úřednici rázně) Řekněte mu to!

ÚŘEDNICE:       (na kolegyni) No, jenomže…

KOLEGYNĚ:      (na úřednici) Žádné jenomže! Prostě mu to řekněte, protože pokud mu to neřeknete, tak to nebude vědět!

ÚŘEDNICE:       (na kolegyni) To je pravda, ale myslíte, že můžu?

KOLEGYNĚ:      (na úřednici) Je to přece pro dobro nás všech, celého světa, vesmíru a jsoucna! Je to vaše morální povinnost mu říct, jak to je!

ÚŘEDNICE:       (na kolegyni) Dobře… (polkne, protáhne si ruce a podívá se zpátky na muže, třese se jí hlas) Víte… jde o to, že pokud tento formulář (ukáže na čtyřiceti sedmi stránkový formulář, který mu před chvílí podala) nevyplníte, nastane zemětřesení, potopa světa a zánik vesmíru!

MUŽ:                     (chvíli mlčí a pak vyjekne) Ha ha ha! To vám tam budu věřit! Zánik vesmíru prej… zemětřesení… Ha! Nějakej lepší neznáte?

ÚŘEDNICE:       Co lepšího chcete? Lepší kopii téhož formuláře?

MUŽ:                     Lepší vtip.

ÚŘEDNICE:       Vtip?

MUŽ:                     Vtip. Něco lepšího, než že nastane potopa planety, nebo co jste to říkala.

ÚŘEDNICE:       (vážně) To nebyl vtip.

MUŽ:                     (uměle) Ha! Ha! Ha!

ÚŘEDNICE:       (vážně) Na tom není nic k smíchu. Uvědomujete si, co se může…

MUŽ:                     (skočí ji do řeči) Kecičky, kecičky, kecičky! Ty krávo blbá! Ty huso jedna pitomá! Dej mi ten žlutej formulář a přestaň mě tady šikanovat! Ty byrokratická zrůdo jedna úřednická!

ÚŘEDNICE:       (vážně s potlačovaným pláčem) Neshazujte, prosím, důstojnost Úřadu! A omluvte se! A hlavně vyplňte ten formulář, jinak…

MUŽ:                     (přeruší ji) Jinak co? Jinak co? No co? Ty slepice jedna! Nic nevyplnim! (ukáže na šanony) Všechno jsem vyplnil, to vám nestačí?

ÚŘEDNICE:       (vyděšeně) Nestačí! Musíte vyplnit ještě tento, protože…

MUŽ:                     (přeruší ji) Nevyplnim, nevyplnim, nevyplnim! (vyplázne na úřednici jazyk)

ÚŘEDNICE:       (zoufale) Musíte! Prosím! Udělejte to!

MUŽ:                     (sebere své šanony a dá se na cestu ven, cestou volá na úřednici) To víš! To tak! Tě péro! Au dieu! (odejde ze scény)

ÚŘEDNICE:       (na kolegyni) Já… Co bude?

KOLEGYNĚ:      (přísně) Měla jste být ráznější, protože teď, kvůli němu… (odmlčí se) Kvůli vám…

Kolegyně svou repliku nedořekne, protože se ozve hlasité zadunění a silné otřesy. Celé divadlo se začne chvět, na podium spadnou ze stropu reflektory. Někteří z diváků strachy vyjeknou. Následně se ozve hučení vody. Objeví se další otřesy, při kterých se část divadla zhroutí. Z hlediště se ozývají děsivé výkřiky a žalostný pláč. Někteří diváci vstávají ze svých sedadel a utíkají k východu. Z několika stran se do prostoru jeviště i hlediště začnou valit mohutné proudy vody.  Voda pohlcuje vybavení divadla a nacucává se do stěn, které se drolí v důsledku dalších otřesů. Úřednici i její kolegyni odplaví voda. Diváci křičí hrůzou a umírají. Jejich mrtvá těla odnáší proud vody skrz probořené zdivo ven na ulici. Náhle začnou trosky divadla mizet. Postupně mizí také předměty a lidé plovoucí po vodě. Mizí vzduch. Pomalu zmizí Slunce, následkem čehož nastane strašlivý mráz a temnota. Mizí zmrzlá voda a poslední zbytky atmosféry. Zaniká vesmír.

 

Tagged: