26.1.2020 Admin

Žalozpěv havrana

„Báseň v próze Žalozpěv havrana popisuje příběh, který se odehrál během jedné dlouhé noci v září 2019. Byla to zvláštní noc.“ (František Václavík) 

Na střeše se divoce milovaly kapky deště.
Stíny domů líně protahovaly páteře ztěžklé strachem posmutnělými ulicemi.
Záře v postýlkách elektrických lamp opatrně trhaly něžné šero.
Bouřka roztáhla po tušovitém nebi křídla havrana.

Vítej, ó temnoto!
Klekej do veršů tklivé tóny.
Vykrvácej do duší můr seschlých nocí!
Ryješ do kostí myšlenek vyhublé slovo:
„Pa-ra-no-ja.“
Proč je-nom já?

Siluety nenapsaných básní nemilosrdně drápou krk.
Lžou do rýmů smutek ukrytý v lebce půlnočního motýla.
Šeptají slovo zubaté mlčením.
Slovo nasáklé nářkem nenarozených dětí.
Slovo plesnivé tmou.
Slovo nakyslé pláčem nerozkvetlých růží,
uškrcené na řetězu pochybností.
Jediné slovo vrývá tma pod žebra:
„Pa-ra-no-ja.“
Proč je-nom já?

A kapky potu jako těžké kroky mrtvých duší
klapou o páteř nástupiště, ze kterého odjíždí se do nejsoucna.
Vydupávají hubeným tichem nápěv propletený do stonků nerozkvetlých růží:
„Bolest sebraná z křídel havrana
naklonila do duše mrtvé květy moruše.“


„Nikdy jsem neviděl poušť, ale potkal jsem mnoho lidí, kteří tam zahynuli.“
Zašeptal stín přilepený mýdlem života k mojí patě.

Vyždímal jsem z nebe trochu tuše.
Zamíchal ji s tonikem.
Přisypal několik vyhaslých hvězd.
Potom vše spolknul.
– Na střeše se divoce milovaly kapky deště.
Lhaly melodii, že tato noc nebude krátká.

„V pořádku, jsem zvyklej.“ Pokrčil jsem úsměvem.
A polknul stesk lesklý tichem. 

Vyplázl jsem na parapet sinavých nadějí duši pošlapanou stínem.
„Podívej se na to nebe!“
Řvala silueta podivně skroucená do chlípné křeče půlnočního motýla.

„To nebe je plný schnilejch havraních křídel!“
A hvězdy. Hvězdy zvrací nahaté nářky!
Jak můžeš nevěřit hvězdám?!
Vdechni tmu nahořklou strachem.“

„Chce se mi z tebe zvracet,“ poplival jsem stín nezájmem.
„Rozpusť se do tabákového kouře. Zmiz už.“
Bolest podobná kometě se spoutanými křídly škrtla vzduch.

„Spadlé hvězdy jsou vyschlé slzy mrtvých dní,“
pošeptalo mi něžné šero do ucha a ohrnulo křídla havrana do spánku.

Díky Bohu. 

 

Tagged: