18.12.2019 Admin

Vánoční

Vánoční příběh a báseň Valentýny Žiškové o tom, co se skrývá za svátečními úsměvy. 

Je Štědrý den,

A rozvedený otec

Sedí v pomalé tramvaji.

Jede,

Aby alespoň jeden den v roce,

Měla milovaná dcera iluzi rodiny,

Jede,

a počítá si čas.

Když přijede ve 12 a zdrží se do 3, tak v 5 už může být zase s ní.

A ani ona si přece nezaslouží být na Štědrý den sama.

Ani ta

si to přece

nezaslouží.

 

Mezitím milenka,

Sedí u stolu

A

Kouří osmou cigaretu.

Přišel včera, třiadvacátého a

Tvářil se slavnostně.

„Mám pro tebe dárek.“

Řekl a s odporným,

Rozšklebeným úsměvem,

Vytáhnul z igelitového pytlíčku,

Trochu připomínajícího muší křídélka

Krajkové spodní prádlo.

Také trochu připomínající muší křidélka.

Proč to krajkové spodní prádlo,

Jistě velmi drahé,

Nenehal za pár korun

Zabalit?

 

V tu chvíli

Muž, ve středním věku

Sedí v pokoji.

Je to to jediné, co má.

Pomyslí na svou mrtvou matku,

Na prázdnou židli u štědrovečerního stolu

a

Přiloží k ústům láhev s alkoholem.

Lék na vinu,

Ten jediný, co zná,

Ten jediný, co působí.

Čekají ho,

Ale ani dnes,

Nepřijde.

 

Je večer,

Rosolovité kapří maso

Z něhož je oloupané strouhanka

Lezí na talíři na lince

A matka sbírá poslední nádobí ze stolu.

Šupiny pod talíři,

Pelivě vybrané,

Umyté a osušené.

Svítí na stole –

Jako trojí podobenství Boha.

V setmělém obýváku,

Osvětleném jen řetězem s vánočními světýlky.

Zvoní unavená ruka zvončkem,

A ten

Hraje

Tu nejsmutnější

Melodii.

 

 

 

Tagged: