26.11.2019 Admin

Duši na kůži si promítla

Do Inku dolétla i sbírka básní Sáry Chrástecké. Mladičká autorka se netají s citlivou introspektivností, balí ji do zvukomalebných básní hrajících si s rytmem. Poezie, která se nestydí, poezie, která promítá duši na kůži.

 

poslední
co ve mně zbylo
se jemně vpilo
do dvou dní
mrhám vším—ač
nemám nic—zač
mám sebe mít
když
umím spát—snít
spíš

…..

plním se prázdnem
ničím
ničím
se tím, co
naplňovat má
zatímco
méně je více
mé nic je vším

…..

tady, kde
jsem já, není léto
a nikde
nenacházím víc,
než slunce u stropu
nejsi ty—je nic

…..

jsi sladké
nemluvně
snaž se drahá
přemluv mě

…..

řekni mi
jaká zdá se ti má Praha
stojím tu v jejích světlech
ve stínech jejích věží
sama a úplně nahá
neznaje našich zákoutí
v noci bez předsudků
řekni mi
jaké přejdeš mosty, řeky
nedokonalé uličky
kočičí hlavy, chloupky
ten jazyk můj prostořeký
než zvony seberou ti dech
nad mou a její krásou

…..

než hlavou proti zdi
radši zády o zeď opřená
nic to není
jen sympatií
dvakrát tolik bude potřeba

…..

stále máš ten krásný úsměv
ten úsměv s údělem slunce
je jisté, že je neměnný
jen víc nebereš ohledy
než abych se k nebi natáhla
hroutím se k zemi vyprahlá
budeš mě hřát
snad spálím se
budeš se smát
až budu hořet
možná vzplanout snažím se

…..

o noc starší
do rána s pláčem procitla
sama a s vědomím
že je až na žíly průsvitná
to ji straší
duši na kůži si promítla
teď náhle žít má s tím

 

____________________________

chceš víc básní? klikej sem!

Tagged: