12.11.2019 Ink

Jakub Horák: Není pravda, že na knížkách se nevydělá

Není pravda, že na knížkách se nevydělává

Přinášíme pro tebe další rozhovor z posledního vydání časopisu Ink, který měl téma 280 znaků. S Jakubem Horákem jsme mluvili o tom, jak mohou autoři svou tvorbu knižně vydat, aniž by na tom prodělali svoje spoďáry.

 

Co bylo dřív? Knížka nebo Třeštíková? Myslím to tak, jestli její reach na facebooku stvořil jí jako spisovatelku, nebo její kariéra stvořila ten reach.

No, vzhledem k tomu, že Radku znám ještě z doby, kdy nebyla Třeštíková a už tehdy psala tak, jak píše dneska, tak věřím, že by se prosadila i bez toho dosahu. To je prostě ten typ literatury, který má svoje publikum. Mně osobně přijde banální, ale ta Radka se do toho umí nějak vcítit, že se to těm ženám líbí.

 

Co se pak dá lépe monetizovat? Prodané knihy anebo vliv autora? Protože na knížkách samotných se dneska už moc nevydělá…

Tak v první řadě není pravda že na knížkách se nevydělává. Já jsem na Kočky jsou vrženy vydělal asi milion a půl. Na knížkách se nevydělá, když to musíš dát nějakému nakladatelství, který ti nedá ani korunu, a ty seš pak rád, že ti dají aspoň nějaký signální výtisky, co rozdáš lidem.

Pokud si dokážeš udělat grafiku, tisk, korektury, zalomení a dostaneš to do těch největších distribučních sítí, tak si můžeš nechat ty procenta, co by si jinak vzal nakladatel.

 

Jak to dostaneš do těch největších distribučních sítí?

Musíš je přesvědčit, že by byla škoda, kdyby tu knížku neměli, že se bude prodávat. Takže když vidí, že je o to takový zájem, že se mi podařilo předem vybrat půl milionu od lidí, tak si to spíš vezmou.

 

A prodal bys nějaké knížky, kdybys neměl na sociálních sítích ten reach, který máš?

Určitě ne.

 

No a tím se právě dostáváme k tomu, jestli nehrozí konec toho archetypu spisovatele, jako hloubavé bytosti, který někde sepisuje svoje knížky, myslí to s nimi vážně a není pořád na facebooku.

Já když jsem psal Kočky, tak jsem měl vypnutý facebook. Na psaní je potřeba mít čas, nejde pořád něco zařizovat, číst maily, sledovat facebook nebo komentovat co zrovna udělal Miloš Zeman. Natožpak pracovat.

 

To budování dosahu za některé spisovatele tedy dělají nakladatelství, z profesního hlediska, myslíš že to dělají dobře?

Tak jediný, co můžeš udělat, je dostat toho člověka nějak do médií. Já osobně mám tu výhodu, že tam mám spoustu známých. Takže jsem si absolvoval to trapné kolečko, kdy jsem šel podle adresáře a každého otravoval, jestli mi o té mé knížce nenapíše. Pak jsme pro tu internetovou kampaň točili video, jak kocour vychází z hradu s useknutou hlavou Zemana, vole, tam nás málem zatkli. Do toho ta maska kocoura, to se muselo nechat vyrobit, ta stála dvacet tisíc. Prostě spousta práce. Takže nakonec zjistíš, že tahle dřina je stejně tak velká, jako napsat tu knížku.

 

 A přes to přese všechno se to vyplatí?

No, mně jo. Protože já ty kontakty mám. A samozřejmě tím získáš spoustu přátel, protože když něco děláš a pak se ti to povede, tak ti lidi co byli okolo, jsou toho součástí. Nejdřív byly reakce na tu knížku všelijaké, ale pak se prodalo patnáct tisíc výtisků.

 

Dělal jsi někdy kampaň na knížku, kromě Koček?

Ne, nikdy.

 

A je to něco co by tě zajímalo? Co bys dělal, kdybych za tebou přišel třeba já, s tím, že mám prachy a chci propagovat knížku.

Tak kdybys měl třeba půl milionu, tak by mě to teprve začalo zajímat.

 

Myslíš, že tolik do toho dávají i nakladatelství, co mají ty svý „koníčky“?

Určitě ne tomu, kdo jim to vymýšlí. Tam se musíš vyrovnávat s těma lidma z médií nebo to rovnou udělat formou inzerce anebo děláš kampaň na sociálních sítích. Což je podle mě dneska nejlepší způsob jak to propagovat. Přes komplexní cílení, vybereš si skupiny, které by to mohlo zajímat… Je to docela zajímavý, teď nedávno jsem to vysvětloval svým studentům na DAMU.

 

Co přináší internet do literatury krom těchto možností propagace?

Vím od svých přátel, co učí na vysokých školách, že mezi mladými lidmi slábne schopnost číst delší texty, nebo je i psát. Myslím si, že je to tím, že je tříštěná naše pozornost spoustou sociálních sítí a jiných podnětů, které internet přináší.

 

Co třeba crowdfunding? Ty jsi vydal Kočky díky takové platformě… Myslíš že se tím otevírá cesta pro nějaké masovější vydávání?

Myslím, že určitě, protože ten crowdfunding nefunguje jen na vybírání peněz, ale je to marketingový nástroj, aby se ti lidi o tom dozvěděli. Oni to sledují a je to gamifikace reality, jsou tam odměny, je baví sledovat, jak to roste…

Pro tebe jako pro autora je to finančně mnohem funkčnější, protože to nakladatelství si jednak vezme úplně všechno a jednak to vytváří povědomí o tom, že ta kniha vzniká.

 

A když vezmeme v potaz naše čtenáře, kteří nejsou tak zběhlí jako ty, co můžou udělat pro to, aby se jim podařilo vydat svojí knížku?

Hele, kdyby vám někdo poslal něco opravdu dobrýho. Kde byste vy usoudili, že to má kvalitu. Protože já mám ten výrobní proces zmáknutej. Tak se mi můžete ozvat a mohli bychom zkusit s tím něco udělat. Ovšem to propagační kolečko si pak musí udělat každý sám, to pro nikoho dělat nebudu.

 

A za kolik procent?

(zasměje se) To je otázka…

 

text: Martin Brys‘, ilustrace: Gabriela Zajícová

 


Přečti si taky:

Petr Kukal: Světy literatury a sociálních sítí jsou oba fikční

 

Tagged: