3.11.2019 Admin

Homo Debillis

„Tak se mějte!“ máváme naposledy na naší oblíbenou servírku v baru Podolee a klopýtáme pryč. Od úst nám ještě odkapává pěna slov, i když jsme si už vlastně řekli i vypili vše.

Než se poslední bílé obláčky pivní pěny dialogu rozplynou, stojíme na zastávce. Loučíme se v objetí.

„Tak pěkně docválej, Jeníčku,“ říkám Jendovi do ramene.

„Ty taky!“ zívne kumpán do mého.

„Buzny zasraný,“ ozve se kus od nás hlas.

Při následném pohledu zjistíme, že hlas má také svoji vizuální podobu asi třicetiletého pupkáče, který stojí na protější zastávce. Tohoto homo debillis drží za ramena zhruba stejně starý kamarád a mladší dívka.

„Pojď, prosímtě!“ křikne na pupkouna jeho kámoš a snaží se ho táhnout pryč, ale tupoun se zapře svýma špalkovitýma nohama, takže to s ním ani nehne.

Pochopíme, že špekáček křičí na nás.

„Teplouši, kouříte si čuráky? Že se za vás máma nestydí!“ haleká přes koleje a vypadá to, že mu každou chvilku rupne cévka. Otázkou je, kde by mu rupla, poněvadž mozek evidentně nemá.

Abychom mu udělali radost, objímáme se s Jendou ještě víc.

„Nechte toho! On vás zabije, on vás zabije“ skučí dívčina.

Představa společné romantické smrti nás s Jendou dojme tak, že ač jsme čirými heterosexuály (i když, kdo to kdy ví?), vyšvihneme exkluzivního francouzáka.

Homo debillis se řítí přes koleje.

Zamžourám na něj, začnu se tlemit a v následujícím momentu inkasuji exkluzivního pěsťofacana.

Dokonale pochopím sousloví „čumět jako sůva z nudlí„. Přesně to totiž teď dělám. A vidím, jak se ze stínu vyřití jakási obrovská postava, která pupkouna s hulkovským křikem sráží na koleje, kde na něj zaklekne a začne mu do obličeje umisťovat jednoho dobře mířeného granáta za druhým.

„Nechte ho! Já jsem s ním těhotná,“ kříčí dívčina.

Achjo, předtím nás má zabít, teď dítě… Narození, nebo smrt, vždycky se vyhrožuje tím samým, projede mi hlavou, zároveň si teprve teď všimnu, že pupkounův kámoš evidentně zmizel.

Jenda z týpka sundá koleno, ten se s potížemi zvedá.

Homo debillis má u úst trochu krve, zatímco u Jendy vidím na stejném místě obláček řečeného.

„Dáme ještě jedno v Tobaccu?“ ptá se kumpán.

„Tak jo. Snad nebude teplý.“

Tagged: