16.6.2019 Ink

Odštěpek

Lenka Chýlová s další dávkou poezie, za které jí jeden berber nabízel sto koz! Lenka na verše brnká jak na struny, tak poslouchej!

 

čpíš z všedních objektů

jako struna zvuk

vydáváš vzpomínky

až   praskneš

 

Na Kladno

vidět do bytů krz oloupané rámy oken

prázdnou modře vykachlíkovanou koupelnu

šedost paneláků co trčí

prostě trčí do panoramat maloměst

kolem drobné domečky s opálenými taškami

stejně barevné škodovky

u zoraného pole táhlý pruh travky

břízky jak párátka

vytahují zpod úbočí uvízlou

rovinu rutiny

rozkvetlé keře natřené na bílo orazítkované stožárem

v autobuse pach psího dechu

kéž bych tě mohla, přitáhnou jako psa za vodítko

za rozepnutou bundu do vchodových dveří

(a pomilovat)

byl bys na chvíli nejlepší přítel jednoho člověka

 

Zlomy

představuješ to lehavé býlí při cestě

trčící kopec hnoje na pláni

si má soukromá vesnice Zlomy

co v krajině zabolí

š

pro sněhový vítr z Pradědu nechtěně ulpíš jak vlas na mokrém rtu

přitom jsi jen další

ze samozvaných Ježíšů

s lichou zvěstí

 

odštěpek

asi ti ulpělo za nehty něco co je od pradávna mé

snad kus duše

odštěpené při prvních

otřesech

kus růžového leknutí

vzdechu a můru

kdysis ostřihal vzdor

namotal srdeční tepnu

a mozkové vlákno

“Jeden berber by za mě dal sto koz!”

“Chtěl si mě vzít.”

zbyl nejasný pocit přimknutí

“to já taky”

tíha co netaje

nevsákne se

neoprší

nerozpadá se

jen hnije

 

nesu si v hrudním koši

malý strach

že se ten odštěpek

nikdy nevrátí

 

 

 

Tagged: