11.6.2019 Admin

Ranní črta

Hravá poezie Františka Václavíka vyklepává prach z dnů. Skvělá práce s motivy, které se vracejí a proměňují. Dvojice básní Žalocity a Ranní črta zachycuje všechno mezi západem slunce a svítáním. Jemné slovní kresby plné povědomé atmosféry.

Žalocity

Zdi duše pomaloval jsem samotou.
Na zápraží života vyklepávám rohožku dní…

Brečím do studených polštářů žalocity.
Tma vzdychá hubenou lampou:
„Nejsem to já, nejsi to Ty,“
když tváře strachem bledé kapesníkem ždímáš…

Co nadělat.
Lepší pocity přijmout, než s nimi bojovat…

Jen na zdi rozpila se kulisa samoty.
Křídly němých motýlů slepili jsme životy.
Tma vzdychá:

„Nejsem to já, nejsi to Ty.“

Jen v srdci znějí žalocity.

 

Ranní črta

Rozbřesk v kabátku malého dítěte prochází ulicí…
Holubi snídají poslední drobky noci.
Kloužu vlhkýma očima po vyjedených ulicích…
Prsty sluneční se opatrně opírají do fasád domů.
Nastydlý mráz propichuje ticho, které klopýtá hlavní třídou
směrem k nábřeží…

Řeka rozčesává vlasy slepené ospalky racků.
Mlha rozestlaná nad čelem vody vyklepává
studený vzduch z polštářů…

…Ale jinak se neděje zhola nic zvláštního…
Jen z pokroucené páteře dlažby se zvedá
v kabátu malého dítěte nový den.

Tagged: