Tichá dohoda. Taxikář vystrkuje hlavu z okénka. Na zrzce, co byla vyslaná domluvit objednávku, je vidět strach. Tvář řidiče je zarudlá, taxikář nemá knír a zlatej řetěz kolem krku, bylo by nefér říkat, že je ta holka vidí, jenom jí problikávaj vzadu v hlavě; zlatý zuby, jazyk kroužící po masitých rtech. „To the centre?“ Vůbec nezáleží na tom, jak taxikář vypadá, holce se v hlavě promítaj obrázky záporáků z filmů, co ani neviděla, a taxikář to tuší, ale usmívá se. Pár vteřin vyjevený holky zvládne, když si pak bude moct říct o dva tisíce za cestu z letiště do Prahy. Ve chvíli, kdy mu zrzavá holka podá bankovku, vyhráli oba.
Zrzavá holka samozřejmě tuší, že mu dala příliš. Proto se ani nezastydí, když jich do auta naběhne šest. Smějí se, když si přes sebe pokládají nohy a sedají si vzájemně na klín. Zrzavá vládne situaci. Jasně, že ho přeplatila. Podívej se na něj – uvidíš kníry a zlatý zuby. Ten přízvuk. Nemusej se ostýchat vytáhnout flašky vína, šumivejch lehkejch drinků. Spouští okénka.
Taxikář se culí. Co by se občas nekouknul do zrcátka na jejich stehna. Lidi, co říkaj, že jsou Angličanky ošklivý, neví nic. Dva tisíce za cestu do centra! Neřeší, že na zadním sedadle bouchají šampaňské. Bublinky praskaj na bundičkách. Von to pak utře. Holky se smějou, podávaj lahve, lámou na kousky balení čokolády z letištních obchodů. Šáňo a čokošky, podívej, jak si žijem, kdykoliv si své dobrůtky předávaj do kolečka, významně se usmívaj a nakloní se trochu blíž než by musely, ale nikdy se nepolíbí. A když se za chvíli zaseknou v koloně, troufne si jedna z nich vytáhnout doutníky.
Čokoláda je drahá, doutníky směj bejt nechutný a laciný, nějakou auru luxusu maj kolem sebe vždycky. Taxikáře se samozřejmě neptaj. Já tě chci přeplatit a budu ráda za nějaký ty zlatý zuby, za špinavej Disneyland, kterýmu se s kamarádkama budu moct smát a zároveň mít pocit, že je to něco extra, i laciný i nablýskaný, protože se budou moct rozjet a nepotkat tu maminku ani šéfa. Zrzavá holka se furt usmívá, ale po očku kontroluje zadní sedačku vlevo. Co na to Nevěsta?
Kvalita výletu se neměří jenom šampaňským, čokoškou, doutníkama, tak co, baví se? Zatím se usmívá, tváře má růžový, když pije, zaklání hlavu dozadu, aby se co možná nerychleji picla. Už ve čtrnácti se na večírcích chlubila, že vždycky před párty celej den nejí, aby neutratila tolik peněz za šumivý drinky, aby se vešla do těch pěknejch šatů. Čtrnáctiletá Nevěsta mívala tlustý černý linky a každej den si žehlila vlasy, podívej, usmívá se. Její kumpánky pokukujou, gratulují si očima. Nevěsta se baví, všechno je to fajn, žádná z nich netuší, že pár hodin před nimi do Prahy dorazila Nestvůra.
Tyhlety akce maj svý pravidla. Ostatní nocleháři v hostelu to chápou. Klidí se z cesty, obcházej kroužek holek sesedlých kolem Nevěsty. Někdo jí líčí, někdo dělá vlasy. Zrzavá holka zatím vaří večeři, i ta je rituální. Těstoviny s hotovou omáčkou. Co nejmíň toho přidávat, rozhodně nekořenit, hlavně ať to není nic proti ničemu. Na stole zapálit čajovou svíčku. Otevřít další víno. Slavnostně čekat v tichu, než se sejdou všechny.
Přípitek, dobrou chuť, lišáckej úsměv. Těstoviny jsou podobné vřetenům, ale mají tvar penisů. Dívky se olizují, občas si pomlasknou. Zrzavá holka je koupila v obchodu s erotickými potřebami, je to řetězec, co má pobočku na každém maloměstě. Většina dárků pochází ze stejného obchodu. Dárečky přijdou na řadu po večeři.
Dívky jí těstoviny nad čajovou svíčkou, Nestvůru zatím začaly bolet nohy. Prošla se od náplavky k botanické zahradě na Albertově, nahoru přes Apolináře a ještě o kus dál. Nateklé pařáty schovává ve vysokých botách. Když potká pivní bicykl, objedná si jízdu. V ceně jsou zahrnuti dva brigádnici, kámoši na objednávku, Nestvůra se chce točit dokola, první půllitr vypije skoro na posezení, přemlouvá brigádníky, aby si dali taky, vyptává se jich na život v Praze, brzo se spolu začnou smát, Nestvůra občas přikáže, aby zastavili, nabírá náhodné opilce, ať se s ní projedou. Krouží si městem, naráží sudy, ulicemi se nese její pisklavý smích. Holky si zatím už předaly dárečky.
Růžová plyšová pouta. Afrodiziakální koupelové soli. Kámásútra na ilustrovaných kartičkách. Otvírák na víno ve tvaru striptéra. Několik rajcovních deskových her. Nejnevinnější dárky s tématem sexu, jaké se dají sehnat. Takové, co by nepolekaly pannu. Nevěsta panna není, ale nemá k tomu daleko, alespoň by vám to tak řeklo hodně jejích kumpánek, kdybyste se jich zeptaly za rohem. Dívky se chichotají. Největší desková hra má podobný design jako Monopoly, ale jmenuje se Monogamy. Nevěstin úsměv občas znejistí.
Na spodní část jedné z paland jako na nebesa pověsí girlandu s nápisem „SAME PENIS EVERY DAY“, koupenou ve stejném obchodě jako všechno ostatní pro tenhle svátek. Nevěsta se směje. Na sobě novou, větší, růžovou korunku, kraťoučký závoj z organzy. Zlaté šaty, nikdy předtím je neměla. Vezme si je i někdy potom? Těžko říct. Dětské tvářičky schované pod mejkapem. Holky si daly pozor, aby neměly šaty blýskavé jako ona. Pochopitelně ani bílé, červené už vůbec, to je moc provokativní na večer plyšových pout. Dnešek jim nepatří a neměly by na sebe strhávat pozornost, alespoň zatím. Nestvůra šla o půlnoci spát, zítra jí čeká dlouhej den. Kdyby tak holky udělaly to samý!
Ne, to by přece nešlo, vrtí hlavou zrzka. Musely s ní jít ven, musela splnit aspoň jeden úkol. Co by jinak řekly všem kolegyním a spolužačkám, co by se mohly dívat na fotky z rozlučky a ptát se; vy jste neměly žádné úkoly? A proč? A nikdo by nemusel Nevěstu urazit nahlas, ale myslely by si, určitě by si pomyslely…
Všechny věděly, že Nevěsta je plachá. Ale s tím rituál počítá! Všechny ty úkoly jsou sterilní jako kartičky Kámásútry, zdá se, že porušuješ pravidla, ale když si Nevěsta stoupne doprostřed tanečního parketu, a začne olizovat veliké lízátko ve tvaru penisu, měl by to být signál pro každého muže v okolí, že na tuhle holku se nešahá, a že ty ostatní, co si jí fotí, nebo se vlní kolem, s těmi bude ta pravá legrace. Vždyť má Nevěsta korunku, to je snad jasný! Zrzavá holka nemohla tušit, že muži, co už desítky let chodívaj jednou týdně na 80’s night v Lucerna Music baru, nemyslí ani se nerozhlíží.
Zrzka se třese vzteky, když na to myslí. Ostatní spí, zrzka sama bloudí městem, zkouší se uklidnit, rozchodit to. Myslí na Nevěstu, na světla, žlutý a zelený, jezdící po její tváři. Na všechny bledý a studený chlapi co nikdy nezvedli pohled. Nevěsta byla statečná. Dohrála jedna písnička, druhá, a ona neotvírala oči, jen zrychlila v pohybu, lízala jako o život, zatímco na ni mluvil páchnoucí ochraptělej chlap, holky se snažily zasáhnout, ale odežeň jednoho, přiběhne další a měly plný ruce vlastních nápadníků. Zrzka má před očima Nevěstu, jak s korunkou a závojem, zalitá neonovým světlem, poslušně líže falické lízátko a pláče. Nebyl to běžnej opileckej pláč, bylo to něco, co by se na nemělo dít, a je to chyba zrzavý.
Ne, jejich chyba to je! Zrzka si kopne do dlažební kostky, živí v vztek na celé Čechy. Když za svítání čůrá přímo na Národní třídě, ještě si naschvál nadzdvihne šaty. Z okna tramvaje koukají lidi na cestě do práce, některý s pobavením, jiný se vztekem, nostalgií. Když se vrátí do hostelu, někdo tam brnká na kytaru, zatímco holky chrápou a funí.
Jenom na spodní posteli Něvěsta tiše vzlyká. Proč asi, přemýšlí zrzavá holka, můžu za to já? Kolik důvodů k pláči může mít holka, které se nad hlavou kýve nápis SAME PENIS EVERY DAY? Říkali, že se vdává kvůli tomu, že je v jináči, ale na to se nechová a navíc by to Zrzce řekla, přece. Teď není dobrej nápad o tom začínat, radši spustí historky ze střední, od hlášek a příběhů o nevěře, který začaly bejt vtipný až časem, se plynule přesunou na pole černejch historek. Netrvá dlouho a začnou o Nestvůře.
Je to velice anglickej příběh, tak jako všechny příběhy internátních škol, prestižních univerzit, tak jako všechny příběhy šikany mezi gotickými oblouky v sobě vždycky mají trochu anglické aroma. Není to náhoda, musí to tak bejt, že rituály ve třídách pro budoucí vládce musí být obzvlášt kruté, počínaje učiteli, co se nemusí loučit se železnými pravítky a pásky, protože v těchhle končinách si lidi váží tradic. Učitelé jsou se svými jízlivými poznámkami a nádherně frázovaným ponižováním v první linii šikany. Vždycky ukážou, na koho se smí.
Ale i ti nejslibnější a nejpopulárnější si něčím musí projít. Bylo by absurdní, aby ke svému bohatství, moci a titulům přišli jen na základě toho, kde se narodili, ne? Už jenom pro svůj vlastní pocit, že si to zasloužili. Hazing. Ta těla v klučičích sprchách, složitý systém kompromitujících videí, zděšené halucinující tváře. Tohle musíš vypít. Tam musíš sáhnout. S tímhle musíš. Ať se to hnusí. Rituál to chce.
Máloco vyvolává hnus tolik, jako když je v tom zahrnutý zvíře. Nestvůra by mohla vyprávět o tom, proč je nám o tolik bližší prasátko sníst než pomilovat. Je to strach z toho, co by se narodilo. Jakpak by vypadalo takový stvoření? Nestvůra vstává brzo a zvědavě sleduje památky i krajany. Snaží se pochopit Disneyland. Ptá se a naslouchá odpovědím. Nestvůra je, chytré, vřelé a citlivé chlapisko, i když je vzdáleným příbuzným anglické královny.
Zatímco se Nevěsta sprchuje, probíhá v hostelu porada ohledně úkolů. Nemůžou udělat všechno, to ani nestíhají, aspoň jeden kousek, ten nejdůležitější. Co takhle, kdyby to spustili až o půlnoci, teprve až zkontrolují, že klub, v němž budou, je v poho. Holka se špičatým nosem naznačí, že jí to, co se stalo včera, nepřijde tak zlý, všechny jsou přece zvyklý mnohem na horší – ať už z kolejí univerzit, anebo z klubů. A je to pravda, v hospodách, ve kterých zatím byly v Praze, si žádná holka skleničku dlaní nezakrejvá, to u nich člověk musí sakra často.
Zrzavá holka se ošívá, má vztek, ale usmívat se samozřejmě nepřestává. Co na to říct? Chtěla by podat pořádnou, dlouhou odpověď, ale Nevěsta se každou chvíli vrátí ze sprchy a zrzavý lítaj hlavou motivační hesla z internetových obrázků a článků. Nakonec se nadechne, nakloní hlavu na stranu – i kdyby nakrásně, spustí, tohle je rozlučka se svobodou! Jedinej víkend v životě Nevěsty, kterej patří jenom jí a bude na něj vzpomínat celej život, tak by to mělo… Klapnutí dveří, Nevěsta s vyfoukanými vlasy, v tenoučkých bílých šatech podobných negližé, moc dobře tuší, že si přes ně v průběhu večera bude muset vzít kostým.
Druhý večer jde víc podle plánu, kluby, kam chodí, jsou lesklé a předražené, ale bez mužů co by mohli mít zlatý zuby. Vlastně tam jsou všichni mladí, z většiny cizinci, nastávajících v šerpě s korunkou je tam víc, a když jsou náhodou uvnitř kluci z Čech, tak tam buď přivedli přátele z ciziny, anebo si jdou procvičit světáctví, když vykrucujou pusu, aby správně trefily všechny ty báječný, důstojný samohlásky. Zálibně se pak poslouchaj a navíc – jak říkaj s mrkáním na cigárpauzách – když Angličanka v posteli vzdychá, zní to jak z porna. Anglický hřebečci na stag night ze stejnýho důvodu po druhý ráno zmizí do nonstopů, kde občas sedávaj i místní. Jim zase zní jako z porna holky s východoevropským přízvukem.
Klub není nebezpečný, ale Nevěstě se stejně nedaří uvolnit. Snaží se propít k chuti do tance, ale nohy jí těžknou, točí se na barové židli, povídá se zrzavou. Mockrát jí děkuje za to, že pro ni rozlučku uchystala a obě se smějí, holka se zrzavými vlasy je uvolněnější než včera a alkohol jí stoupá do hlavy a tak jí ujede nešťastná, ač dobře míněná poznámka; začne Nevěstu ujišťovat, že ji nijak nesoudí za to, že chodila na jednodušší školu.
Chvíle ticha a pak úprk k parketu. Nevěsta se vlní v bílých šatičkách, nechce myslet na nic, ale otázky doráží. Najednou se sama sebe ptá – je možný, že mě soudí? Co o mě říká, že se z nich vdávám nejmladší? Nevěsta ví, že její snoubenec není perfektní, ale má pocit, že jí nemůže čekat nic lepšího a z představy, že budou celý život spolu, je jí spíš příjemně než nepříjemně. Dělá to špatně? Nechá se do roka zbouchnout bez šance na slušnou práci? Myslí na girlandu nad svojí postelí.
Když přijde půlnoc, hrdě se převlékne, jak jinak než za obří penis, ty rituály nejsou složitý. Snaží se otočit své nejistoty ve vtip, při chůzi natřásá plyšovými varlaty. Tančí uprostřed kruhu, všichni tleskají, a Nevěsta trhá boky, všichni jsou kolem a nikdo s ní.
Dívá se holkám na nohy a do výstřihů, jsou krásné a ona není, chápe, že kostým má na sobě proto, aby odpuzovala chlapy, ale najednou jí připadá, že v něm strávila celý život. Zarazila se v pohybu. Podá jí někdo drink? Otvírá pusu a nejdřív myslí, že ji jen není slyšet, ale ne. Nevěsta nedýchá. Snaží se netřást, hlavně ať si toho holky nevšimnou. Hodil jí někdo něco do pití? Vágně si vybavuje, co včera zobaly, ale to přece nebylo tak silný, i když to vysvětluje, proč byla plačtivá. Buší jí srdce, ale je taktní. Odkroutí si to do konce písničky, pak vyrazí pryč, na vzduch.
Holky chvíli koukaj na to, jak zvrací, obligátně výsknou a zatleskají, ale nikdo nevytáhne mobil, aby ji vyfotografoval, to je součást rituálu jenom u kluků. Když Nevěsta dlouho nepřestává, vrací se její anturáž dovnitř. Zrzavá ani nevyšla na dvorek, stydí se.
Nevěsta a její bušící srdce. Umře. Ještě dneska. Může si za to sama? Už neví, jen zkouší dejchat. Pohledy světáčků. Rozběhne se pryč. Uličky – úzký, povědomý, stejný. Za rohem vždycky svítí neon a každé průčelí vypadá jako to, o kterém vyprávěla průvodkyně ráno. Co jenom říkala? Má v hlavě její hlas a dikci, ale slova někam zmizely. Ulicema choděj chlapi, bledý a studený.
Co teď? Nemůže se vrátit. Zkazila jim večer, tolik se snažily. Co by jim říkala? Domů netrefí. Nechce to ani zkoušet, nemá šanci. A tramvaje jsou plné lidí, co budou koukat. Tělo se třese, ale je horké. K vodě. Přechází přes most, na druhém břehu rostou stromy. Zmatek je pryč, zůstala jenom osudovost. Její den, první, jediný. A pak ho uviděla.
Nestvůra stojí na břehu zalitá měsíčním světlem. Směje se, cachtá s kachňátky. Baňaté, růžové tělo se slámovými vlasy a chlupy, nahatý, nelidský, zářící prasomuž zrozený mezi gotickými oblouky jedné z těch nejlepších univerzit světa teď ve vodě. Nevěsta tají dech. Proč je nám o tolik bližší prasátko sníst než pomilovat? Protože z toho nemusí vzejít člověk. A co když ten nečlověk bude lepší než my? Nestvůra září štěstím, ale není to štěstí hloupých. Macatý, pokroucený, stejně na něj kdovíproč holky letěj, všechny známe tyhle typy, o kterých jiní chlapi říkaj, že asi musí mít charisma. Ve skutečnosti si s ním Nevěsta chce jen pohrát. Možná ho trochu podrbat za ouškama. Třeba si popovídat o životě, tuší, že by ji chápal. Rozběhne se k pláži. Nestvůra se na nic neptá, jenom se usměje, Nevěsta plácne do vln, aby ho pocákala. Nad ránem začíná veliká vodní bitva. Je to její víkend, patří jen Nevěstě a bude na něj vzpomínat celý život. Každá holka si z rozlučky se svobodou přiveze nějaké to tajemství.