28.5.2019 Admin

Lámání

Poezie ulamování. Vztahy z těsta v podání Theodory Voráčkové. Slovní hříčky a dvě rozdrobené postavy v básni, která se projídá k myšlence. Jako hlavní chod dusný status quo.

 

Byt je ještě plný sladné vůně

a já už, kousek po kousku

s rozvážností tyrana

ulamuji z tvých postojů

poslední zbytky soudnosti

Jsi z křehkého těsta

stačí zarýt nehty a sledovat,

jak se vše mezi námi

s jemným křupáním rozpadá

Nejdřív kůrka, potom střídka

Dobereme se až k jádru věci

Nakonec hřbetem ruky smetu

drobky i výčitky svědomí

Člověk se nemůže pořád starat,

co tomu řekne stůl nebo podlaha

S nuceným úsměvem

ti vracím prázdný talíř

Zasouvám židli, odcházím

Jako bych ani neměla prsty od čokolády

Tagged: