26.5.2019 Admin

Hromadné rození na prknech, co znamenají svět

Autor: Michaela Škvrňáková

„Nejprve musíte vyplnit rozřazovací test, jinak nebudete vpuštěni do sálu!“ upozorňuje nás mladý muž hned u vchodu a my vybíráme z bizarních možností na malém papírku. Jsem přiřazena a dle toho se usazuji do levé části sálu.

To je úvod k jednomu z představení fatálního feminního festivalu Venušiny dny na žižkovské divadelní scéně Venuše ve Švehlovce. V rámci tohoto festivalu umění o ženách a od žen bylo uvedeno představení Promiňte, že rodím, které by se mělo hrát, pořád dokola, klidně i povinně.

Vítají nás tři usměvavé ženy, každá drží v ruce ukulele. Seskupení si říká MAnaMA, tedy matky na mateřské. Tři divy Kateřina Bílková, Lenka Huláková a Hana Malaníková jsou ženami, matkami, herečkami, těžko říct v jakém pořadí. Čiší z nich klid, harmonie a ženská moudrost.

S minimalistickou scénografií, skutečnými rekvizitami (pozitivní těhotenský test, nechte si kolovat) a velkou dávkou smyslu pro humor vytváří seskupení intimní prostor pro sdílení, projevení empatie a lidskosti. S láskou pečují o své diváky a sdílejí své zážitky s otevřeností tak velkou, že je jí pro dnešní společnost skoro až moc.

Jednou z ikonických scén je denní režim v porodnici minutu po minutě včetně každého vážení – kojení – vážení, každého klimbnutí únavou a návštěvy gynekologa, uklízečky, laktační poradkyně, uklízečky, studentky, uklízečky v tomto pořadí. Nástřih hráze. Epidural. Rození placenty. To je naturalistická část celého procesu doprovázená nepříjemnými sestrami, díky kterým se každý vrátí do období prvního stupně na základní škole.

Poté by měl přijít na řadu zasloužený odpočinek, kterého se v nemocnici jen málokdo dočká. Únava, která bývá s obdobím po porodu spojovaná, není zapříčiněná pouze několikahodinovým sportovním výkonem, ale hlavně neuvěřitelně rušivým a stresujícím pobytem v nemocničním zařízení. Tuto nepříjemnou zkušenost si divák prožije spolu s rodičkami, pláče jednou smíchy a jednou hned zase proto, že on sám právě takhle přišel na svět. Možná právě pochopil důvod své kontinuální existenciální frustrace.

První traumatizující zkušenost s porodem v nemocnici se střídá s osvobozující ideou porodu domácího, který by měl být přeci bez sadistických sester a hrubých poznámek procházkou růžovou zahradou.

Představení Promiňte že rodím se vás především dotkne svou přirozeností, následně namotivuje k rození jednoho potomka za druhým. Ve stoje, v dřepu, do řeky – všechno jde, když se chce, stačí se jen napojit na svoji ženskou intuici, pokud k porodu stihla dorazit.

foto: Michaela Škvrňáková

Tagged: