11.4.2019 Admin

Jen co se zabouchnou dveře

Jen co se zabouchnou dveře, objevíme se v nekonečné krajině milostných témat, do které nás druhý soubor poezie básnířky Mery zavádí. Je to krajina, kde je chladno, kde prudší vzplanutí či hlubší emoce působí až nepatřičně a kde se tiše vzduchem prohání závan deziluzivní rezignace. Autorka k nám však, podobně jako v prvním souboru, promlouvá s nadhledem a s lehkostí. Není třeba zoufat. Je třeba číst a objevovat.

Nemysli si

Z pohledu na tebe mi zjihly oči

normálně se takhle nedívám

úkosem z pod řas.

 

Nemysli si že tě miluju

stačí, že si to myslim já…

 

Ty si prosím pamatuj,

že tě navždy budu

hladit a líbat s emocionálním odstupem

podle dohody
***

Ležím na zádech

oči vytřeštěné do tmy

a přemýšlím

jak mi jen můžeš

položit hlavu na hruď

ruku kolem pasu

usnout

a nic u toho necítit.

 

po pár minutách

když už dýcháš  hluboce a pravidelně

ztratíš se ve snech

a převalíš na druhý bok

a tak

mám pro sebe

tu druhou půlku postele.

Přesně tu, kterou jsem nechtěla.

(září 2018)

 

Jen co se zabouchnou dveře

Strhnout z tebe

bundu košili tričko

a pak si o tebe jen

ohřát zmrzlé ruce

(duben)2018

 

Báseň pro tvoji ženu

Ženatí muži to mají těžké

už nesmí líbat cizí dívky na potkání

(mají ale svoje triky).

Nechají si opětovat úsměvy

to přece není zakázané.

Nechají se vyzvat k tanci

a pak (rukou s prstýnkem) něžně hladí dívčina záda.

A někdy když si myslí (nebo doufají)

že se nikdo nedívá

nechají se trochu políbit

a potom (čistě ze slušnosti)

polibky (trochu víc)

opětují

(květen)2018

 

Chci tě znát ze všech žen nejlépe

Jednu noc jsem tě ve snu česala

Druhou noc jsem tě stříhala do hola

Třetí noc jsem spočetla, kolik máš ve vlasech pih a jizev

– až ti budu psát epitaf, dám to do poznámky pod čarou

 

Ráno ses na mě usmál z rozespání

– vlasy ti padaly do očí –

a zeptal ses co si píšu.

 

Pokývla jsem a šeptla

 

Konečně vím, co tvá matka dávno zapomněla.

(únor 2019)

Tagged: