23.2.2019 Ink

Jehličí a další básně

(Ne)milostná poezie Lenky Chýlové. Hravé motivy, hravý jazyk. Hutné básně, které nepřečtete na první dobrou. Ve slupce dužina, v dužině pecka, v pecce jehličí.

 

trochu tu být 

i po ránu 

nechat se problikat

tím nejstarším reflektorem

ikdyž na těle ještě namrzá jinovatka a v duši

pod hrudní kostí

hutná mlhavost

unikáš mi    krz ty mezery mezi kostmi

pod prsy

„jsem tu na ten přestup“

„pojedeme hodně tunelama“

s každou další zastávkou nabírám zpoždění 

„víš,

   ve Vršovicích spadly troleje“

/

troleje

 


pod gumou

pod pupíkem

cítím zbytky

tebe je množné číslo

v básních záměnné

v sdrcotepných skráních

ne-

mluvím o tělesnu

ale o slupce co zbývá po oloupání

denním předstírání

škrabka je čas

dužina teplé tělo 

noa k jádru 

tam jsme se nikdy nedobrali

/

slupka

 

 

tajené prolákliny olesněných úbočí

plešatý val

větrem oškubávané strže – suchá hlína vrže vprstech (uvnitř!) zaléhá zanehtová lůžka

rokle vydloubnuté očnice sv. Huberta

  (bolestný z božích muk – podlouhlá tvář až k obrysu kopců

tvárné horizonty co košatí při jaru

při! – je naší všednodenní předložkou i podstatným jménem 

najednou vyhrkneš už nekrákej

z poštolky – tichou pěnkavou

/

strže

 

stromové chomáče poházené po pláních

zježená posečená srst obilí

lžu si lžu si lžu si

už strašně dlouho

jsi to nejlepší vzdáleno

schované v mechové krabičce pod hvězdami na které pro hloubku rokle nedosáhnu

+tvé území při

                         padlo jiné

tvůj klid je hmatatelný

      sypu si jehličí do ran

přeju Vám to 

      se srnčí plachostí v očích

/

jehličí

 

Tagged: