15.2.2019 Ink

Akt

Hanka se dívá na svou sestru, jak je vyložená z balkonu, jak fouká kouř k černé obloze, ale pořád je připravená na to tu cigaretu odhodit, jakmile se ve dveřích objeví máma, protože i když je dospělá a může si dělat, co se jí zlíbí, tak má pořád doma pocit, že je malé dítě. Matka ji neustále obskakuje a vzdychá, ty seš už tak dospělá, a je pro ni čím dál tím těžší se dospěle chovat a zapomenout na to, že ta stejná matka, která vychvaluje do nebe její dospělost a samostatnost, ji před deseti lety zfackovala za to, že si od spolužáka jenom jednou potáhla. Hanka se posadí na židli vedle ní, přitáhne si kolena k bradě. Sestra se na ni podívá koutkem oka, jakoby chtěla dát najevo, jak moc je dospělá a jak moc má starostí a zeptá se na Martina.

Hanku vytáčí, že se vždycky ptá tak posměšně, co ten tvůj nový objev, přitom to už dávno není nový objev, jsou spolu skoro dva měsíce. I když jsou spolu je taky špatný pojem, Hanka upřímně neví, jestli jsou spolu – když jdou spolu ven, tak spolu jsou, ale pak třeba tři dny nenapíše a ještě se jí vůbec nezeptal, jestli by nechtěla být jeho přítelkyně, ale Hanka neví, jestli se na to vůbec lidé ještě ptají. Ví, že když její sestra chodila s tím Adamem, tak se jí právě zeptal, jestli by nebyla jeho přítelkyně a ona řekla, že jo, Hanka strašně závidí, taky by to chtěla mít tak strašně jasné. Samozřejmě, mohla by se Martina zeptat, jestli by nechtěl být její přítel, ale na to nemá odvahu. Tak raději převede hovor na svůj druhý největší problém. Sestra už se na ni nedívá koutkem oka, ale pěkně zpříma a Hanku zarazí, že vypadá opravdu zděšeně, po posměchu není ani stopy.

Chtěl, abys mu poslala co?

Hanka si vytáhne z kapsy mobil a najde konverzaci. Napsal jí před čtyřmi dny: Posles mi fotku? Bylo po deváté a ona už byla v posteli, výjimečně na něj nemyslela, a pak koukala na tu zprávu a vůbec nevěděla, jakou fotku má na mysli, věděla, že nejspíš chce nějakou vyzývavou, ale na to vůbec nebyla oblečená, už byla odlíčená a v pyžamu a vlasy měla mastné, protože nerada usíná s mokrými vlasy a na fénování byla moc líná, ale i kdyby se dala do pořádku a poslala mu nějakou vyzývavou, tak by se třeba urazil, že si o něm myslí, že myslí jenom na to jedno, asi deset minut panikařila, pak získala čas tím, že se ho zeptala, jakou fotku má na mysli a on: no tvoji, další série vytlemených smajlíků, a pak připsal: v pradle, to sebou málem švihla z postele, chvíli to rozdýchávala. No, fotka v prádle je lepší, než nahá fotka, to je skoro stejné, jako se fotit v dvojdílných plavkách, myslela si, ale ne, není to to samé, samozřejmě si představila ten nejhorší možný scénář, že by se mu vyfotila v tom svém novém prádle a on by to pak poslal všem svým kámošům a ti by to poslali svým kámošům a ti těm svým kámošům a nakonec by se to dostalo i k ní do třídy a dozvěděli by se o tom i učitelé a ti by zavolali její matce a ta by jí nikdy v životě už nic nedovolila a strašně by ji to zklamalo a nikdy by s ní už nemluvila. Vypnula si wifi, a pak radši celý mobil, a pak se hrozně rozbrečela, myslela na ty holky, co spáchaly sebevraždu proto, že někdo šířil jejich nahé fotky na internetu, ale zároveň myslela na Martina, který ji teď určitě nechce vidět, protože neudělala to, co si přál a pravdou je, že jí od té doby nenapsal ani ahoj. Podá konverzaci sestře, ta potáhne z cigarety a čte, mezi obočím má hlubokou vrásku, mám chuť mu něco napsat, debilovi, oznámí jí a telefon jí s největším sebezapřením podá. Ještě jednou bude něco takového chtít, tak si ho najdu a rozčtvrtím ho.

Hanka si vezme telefon, na jednu stranu je ráda, že ji sestra takhle střeží, ale na druhou stranu chce být odvážnější, prostě si jenom v těch deset v noci přičísnout vlasy, sundat si noční košili, pod kterou to prádlo už samozřejmě má připravené, vyfotit se, poslat, přečíst si kompliment, skoda ze tam ted nejsem zlato, a pak normálně usnout.

Ségra? Chtěl Adam taky tyhle věci?

Sestra zvedne obočí, zapálí si novou cigaretu, vypadá to, že usilovně přemýšlí, a pak zavrtí hlavou.

Ne, Adam na tyhle věci moc nebyl.

Což je pravda, Adam samozvaný feminista si vždycky dával tak zatracený pozor, aby ji vnímal především jako osobnost. Když řekla, že něco zvládne sama, tak se jí do toho nikdy nemontoval, když měla moc práce a nemohla jít ven na rande, tak nikdy nenaléhal, nikdy jí nic nerozkazoval, ale často si přála chlapa z minulého století, který by ji prostě popadl a bylo by, proto ji tak zaujal Tadeáš, když ho poprvé potkala. Musela vynést do nejvyššího patra nějaké balíky a Tadeáš ji zastavil, nezeptal se, jestli s tím náhodou nechce pomoct, ani jí neoznámil, že jí s tím pomůže, ale poručil jí, dej to sem, ona ze sebe stačila dostat, já to zvládnu sama, ale on už popadl oba balíky a vykráčel s nimi až nahoru. Tam si zapálili cigaretu, zeptala se ho, co dělá, on řekl, že fotí, tehdy ještě neměl deprese, nebo minimálně nebyly tak hrozné, takže byl výjimečně sdílný, vytáhl mobil a ukázal jí něco ze své tvorby, samé černobílé fotografie žen oblečených jen do světel a stínů. Pěkný holky, řekla, ve snaze působit nad věcí, ale on se jen ušklíbl. Nemysli si, většina z toho je postprodukce. Projížděla si ty fotky nahých žen a udržovala si na očích masku nevzrušenosti. On jí pak s naprostou samozřejmostí řekl, že má skvělou postavu, a že by ji chtěl někdy vyfotit.

Pár dní nemyslela na nic jiného. Myslela na to dokonce, i když byla s Adamem a přemýšlela, jestli by Adam bral jako nevěru, kdyby ji Tadeáš fotil, ať už nahou nebo oblečenou. Adam nebyl žárlivý typ, ale který chlap by nežárlil, kdyby se jeho slečna producírovala před nějakým fotografem, nota bene, když ten fotograf vypadá jako Tadeáš. Věděla, že nejrozumnější by bylo se od Tadeáše držet dál, ale proč by v sobě měla něco potlačovat? Napsala mu, že o tom focení přemýšlela, a že by byla ráda, kdyby ji vyfotil a jako pojistku tam připsala, že ty fotky jejímu příteli určitě udělají radost. Když v dohodnutý večer vyrazila na adresu, kterou jí Tadeáš nadiktoval, tak si připadala odhodlaná, silná a nezávislá. Vlastně spojí příjemné s užitečným, říkala si. Tadeáš bude mít něco do portfolia, Adam dostane její nahé fotky a bude mít pocit, že má tu nejsvobodomyslnější slečnu na světě. A ona bude moct strávit večer v Tadeášově blízkosti.

V koupelně u Tadeáše se svlékla a oblékla si černý krajkový župan, který si půjčila od své sexuálně aktivnější spolubydlící. Před focením Tadeáš otevřel dvě láhve vína. Sklenice neměl, takže ho pili z hrnků, ten její měl uštípnutý okraj. Věděla, že si ji Tadeáš koutkem oka prohlíží, ale zároveň se k ní ani krokem nepřiblížil, což ji vzhledem k jejímu úboru a postupující opilosti spíše uráželo, než uklidňovalo. Začal štelovat světla, objektiv, vykládal jí o úpravách, které na těch fotkách později udělá, ale ona to nevnímala. Soustředila se na horko, které jí stoupalo z prsou do tváří. Přemýšlela, co nejhoršího by se stalo, kdyby si rozvázala župan, nechala si ho sklouznout z ramen a prostě se mu nabídla, vždyť on sám jí řekl, že má skvělou postavu, a že by ji chtěl vyfotit, tak by mu to nejspíš nevadilo, ale místo toho se napila a věděla, že se nebojí ani tak jeho reakce, jako spíš reakce svého přítele, kterému ani neřekla, kde dnes večer je. Tadeáš jí řekl, ať se připraví, sundal si koženou bundu a vyhrnul si rukávy, všimla si, že má obě předloktí potetované nějakými ostrými šlahouny, těmi samými šlahouny, které si kvůli němu nechala později vytetovat na kotník. Adam tetování neměl a nesnášel je.

Černé plochy a ostrá světla, mezi které se musela postavit, jí rozhodně na náladě nepřidaly. Vždycky byla se svým tělem spokojená, ne, to není pravda, byla by samozřejmě radši, kdyby vypadala jinak, ale věděla, že by mohla vypadat daleko hůř, ale nikdy si nepřipadala tak nahá jako v tu chvíli v těch černých stínech a bílých světlech, když na ní mířil objektiv, byla  si více než kdy jindy vědoma svých oteklých kotníků, svých zadních stran stehen, které nikdy nepovažovala za reprezentativní a odmítala se proto v posteli otáčet na břicho, nebo to alespoň dělala co nejméně, myslela na ty hojící se modřiny od Adamova longboardu, se kterými se nedalo nic dělat, v duchu si ale pořád opakovala nemysli si, většina z toho je postprodukce, ty krásné holky, které měl Tadeáš v telefonu, určitě vypadaly předtím jako ona, možná ještě hůř, ale nemohla se uvolnit, Tadeáš se jí vůbec nedíval do očí, občas to působilo, že se nedívá ani na ní, a když už se na ní podíval, tak jako na nějakou bílou sochu, kterou stačí nasvítit tady a otočit sem a pak znovu zvednout k očím fotoaparát a cvaknout.

Jsi nějaká ztuhlá, řekl konečně a přikročil k ní. Naprosto instinktivně si zkřížila ruce přes prsa. No, jako já se takhle nesvlíkám každý den, vyrazila ze sebe. Tadeáš odložil fotoaparát na zem, napřímil se, a pak ji vzal za ruce a odtáhl jí je od těla. A v tu chvíli se na ni poprvé za celý večer podíval, ne koutkem oka, ale pořádně, oběma očima a jí se málem podlomily nohy.

O pár dní později jí poslal sadu fotografií, na kterých byla díky postprodukci k nerozeznání podobná holkám v jeho telefonu. Tělo, které viděla každý den v zrcadle, nepoznávala. Když Adam ty fotky viděl, tak byl – ne znechucen, vždyť její tělo znal přinejmenším stejně dobře, jako ona a nikdy si na něj nestěžoval, naopak – ani ji neseřval, protože mu s čistým svědomím přiznala, že s Tadeášem nikdy nic neměla – ale bylo na něm patrné, že mu poodhalila stránku svého života, kterou znát nechtěl. Bylo na něm vidět, že ho trýzní představa, že ji vůbec napadlo se svléknout před jiným mužem a ještě mu předložit důkazy o tom, že se to stalo. Pohádali se, nejen kvůli těm fotkám, ale také kvůli všemu ostatnímu a konec jejich vztahu to nebyl, zas tak daleko to nezašlo, ale určitě to byl začátek toho konce. Adam si uvědomil, že ho od ní táhne síla, které nemůže konkurovat, a které se ona nemůže bránit a přestal jí věřit. A ona to s ním ukončila dřív, než ho stačila podvést. Jednoho rána se s Adamem rozešla a ještě ten večer seděla Tadeášovi na klíně v Jerichu a nikdy se necítila líp.

Hanka ji uhodí do kolene a kývne směrem k otevřeným dveřím balkonu. Máma jde!  Prudce odhodí cigaretu přes zábradlí, opráší si ruce, Hanka ji napodobí, i když žádnou cigaretu nedržela. Sehne se do kabelky, vytáhne lahvičku parfému a navoní se, Hanka mezitím odběhne dovnitř a chce spiklenecky mámu na chvíli zdržet.

Vrátí lahvičku do kabelky a chystá se vstát, ale v tu chvíli se jí rozsvítí obrazovku mobilu. Úplně automaticky po něm sáhne, samou nervozitou si začne kousat nehty, ze kterých pořád cítí kouř, slyší z kuchyně matku i sestru, ale už zprávu otevírá, i když jí v hlavě pořád domlouvá jakýsi rozvážný hluboký hlas, dnes večer ne, prst se jí třese, čte zprávu a přemýšlí, jak dlouho jí potrvá dostat se do centra.

 

Tagged: