12.2.2019 Ink

Liverpool hraje doma

Mávnul na pozdrav vrátnému a automatickými dveřmi vstoupil do chladného večera. Podzimní mlha dlela mezi fasádami vysokých domů a rozpíjela nažloutlé světlo pouličních lamp. Melancholickou tíhou dolehla i na něj, na jeho rozcuchané vlasy, na jeho posmutnělé oči a strništěm prorostlé tváře.

Zhluboka se nadechl. Práce skončila, co teď se životem? Sáhl do kapsy pro telefon, zapojil sluchátka a zkontroloval, jestli nemá nějaké nové zprávy. Nějaké nové zásadní zprávy. Ne. Jana přestala komunikovat od chvíle, kdy ji naznačil city, jakoby to náhle bylo cosi společensky nepřípustného. Píchlo ho v podbřišku, jako vždy, když na ni pomyslel. Na moment zaváhal, zdali jí nenapíše sám. Ale ne, pokud ona bude mít zájem, ozve se, pokud ne, je to její věc.
Povzdechl si a vzhlédl ke střechám barokních domů, oblohu tam však nenašel, pochopitelně, zase zapomněl, že něco takového se ve velkých městech přeci dávno nevyskytuje.

Vykročil rušnými ulicemi beze směru. S rytmickou hudbou v uších se krátkodobý záchvěv zoufalosti z vyprahlého osobního života snášel líp. Muzika ho vždy dokázala nepozorovaně přenést do hermetického světa vlastních představ, který naprosto pohlcoval jeho mysl a plnil ji novými významy. Pookřál a zrychlil ušouraný krok. Proč bych se nešel zlískat do nějaký hospody, napadlo ho, je pátek večer, tak proč by ne, vždyť jsem absolutně svobodný, nemám vůči nikomu odpovědnost.

Zabočil směrem k tramvajové zastávce, a když se po chvilce souprava se skřípotem přisunula, nastoupil do ní společně se skupinkou tří děvčat. Instinktivně si je prohlížel už během postávání na refýži. Každá z nich byla aspoň trochu hezká, každá z nich by dokázala uspokojit jeho narůstající touhu po ženě, navíc se zdálo, že míří do nějakého podniku, byly upravené, hezky oblečené a hlasitě mezi sebou klábosily. Začal uvažovat. Kdyby k nim teď jen tak přistoupil a navrhnul jim, aby někam zašli všichni společně, měl by šanci? Nebylo by to příliš hloupé a troufalé? Představil si celý ten proces seznamování, oťukávání, primitivního flirtování a ještě primitivnějšího popíjení, který by bez ohledu na průběh směřoval k finálnímu rozhodujícímu buď a nebo. Ne to ne. Tohle znovu už ne. Pocítil odpor, nesmírně silný odpor k těm třem slečnám a k tomu všemu, co v posledních měsících prožíval. Spatřil všechny ty nesmyslné hospodské ožíračky, spatřil sebe a všechny své inteligentní kamarády, jak se pod vlivem přetlaku sexuálních pudů proměňují v horlivé propagátory svého údu a krátce nato dohasínají v podobě mátoživých opilců, jež tupě putují nocí s jedinou potřebou – nažrat se a usnout.

Rozlítil se. K čertu s tímhle neforemným životem, kašlat na nějakou svobodu a nevázanost, kašlat na všechny ty efemerní tramvajový krásky, nic z toho pro mě nemá smysl, nic z toho si nezaslouží moji pozornost. Mobil v kapse zavrněl. Že by se Jana uráčila…ne, neuráčila, to je dobře, ani ta mi už za nic nestojí! Sportovní aplikace upozorňuje…dneska hraje Liverpool doma. No jasně! To je skvělý! Půjdu domů, uvařím si pořádný jídlo a kouknu na anglickou ligu.

Ta představa v něm náhle probudila nečekaný zápal nadšení a optimismu. Vtrhl do supermarketu a košík ládoval potravinami – několik druhů ovoce, trochu zeleniny, cibule, bloček sýru, pár rybích konzerv, protlak, šunku od pultu, balené maso, bochník chleba, brambory, vejce, mléko do zásoby a taky jedno pivo na večer, anebo dvě.

S plnými taškami vešel do malé garsonky, rozsvítil a otevřel okno dokořán. Chladný osvěžující vzduch začal proudit do zetlelé místnosti. Mobil přepojil od sluchátek k reproduktorům, hudební playlist byl zrovna v nejlepší fázi a ticho nepřipadalo v úvahu.

Krátce pocítil, jak na něj doléhá únava z dnešního brzkého vstávání, a tak sáhl po moka konvičce, napustil ji vodou, kalíšek s uschlým chuchvalcem kávy vyklepnul do koše a naplnil jej novou voňavou porcí, poté konvici opět sešrouboval a položil na plotýnku. Mezitím, co se káva vařila, vyložil nákup a dal vařit vodu na brambory. Během škrábání si pozpěvoval a do rytmu klepal chodidlem o podlahu. Šlo to rychle od ruky. Osolené žluté kostičky brzy plavaly v bublající vodě, maso v troubě začínalo pouštět šťávu a kofein v krvi povzbuzoval otupělé buňky. Konečně čas otevřít pivo a pustit fotbal.

Je druhá půlka sezóny a Liverpool vede ligu bez jediné prohry. Takhle skvěle snad ještě nikdy nehráli, ne za tu dobu, co sleduje Premier League. Nedostali víc jak deset gólů, obranu mají nejlepší ze všech týmů a stejně tak útok. Je to jasné, po letech trápení a půstu to tentokrát konečně bude titul, stačí zvládnout tenhle stěžejní zápas proti Manchesteru City a pak už to bude víceméně procházka růžovým sadem. City se navíc v posledních zápasech trápili a ztratili několik bodů, Liverpool proti nim hraje doma, to je dobře, pomyslel si, tam jsou nejsilnější, tam vyzařuje jejich aura neporazitelnosti nejvíc.

Vypnul troubu a nechal pečeni trochu dojít, scedil brambory a část z nich naservíroval na talíř. Dopil první lahev piva, chvíli sledoval předzápasové studio britské televize a pak vyndal maso z trouby. Běžně by ho řádně naporcoval, ale teď nebyl čas, a tak jen upižlal větší kousek, prsknul ho k bramborům, na nichž nechal rozpustit plátek másla, a pospíchal ke stolu. Než však stačil usednout, vyrušil ho zvonící telefon. Kdo volá takhle večer? Aha, kámoš, určitě má něco za lubem, ale to má dneska smůlu.

„Čau, co se děje?“
„Nazdar, jak co se děje? Je pátek, jsme v hospodě, dorazíš?“
„Heleď, asi ne, mám toho dost z práce.“
„Prosimtě vždyť začíná víkend, tak co chceš dělat?“
„Nevím, ale nechci se zas zpíjet jako dobytek.“
„Je tu i Jana, měl bys dorazit.“
„Tak to už vůbec nemám zapotřebí a navíc – dneska hraje Liverpool doma.“
„No jak myslíš, tak čau.“

Na chvíli ho jeho slova zamrzela. Vzpomněl si na ni, na veškerou tu mizérii, kterou mu připomínala, a opět pocítil to zvláštní bodání v podbřišku, ale potom rozhodčí hvízdnul, všechno zmizelo a zůstalo jen dvaadvacet hráčů v červených a světlemodrých dresech.

Ze začátku to vypadalo bídně, City byli jednoznačně nebezpečnějším týmem a před poločasem dali Liverpoolu gól do šatny. Do háje. Jindy skvělá obrana byla teď snadno prostupná a útok v podstatě neexistoval. Ale ne, věřil, že to dobře dopadne, že Jürgen Klopp o přestávce něco vymyslí, je to přeci výborný trenér. A taky že vymyslel. Do druhé půle přišel jiný manšaft, během deseti minut srovnal a krátce před koncem Robertson od lajny poslal krásný centr, který přeplachtil vysoké obránce Citizens a přistál Salahovi přímo na kopačce. 2:1. Konec. Hotovo. Vymalováno.

Plný veselosti opět pustil muziku do reproduktorů a začal uklízet. Použité nádobí naházel do dřezu, rukou smetl drobky ze stolu a prázdné lahve, z nichž čpěly zbytky piva, postavil do narůstající řady ke dveřím. Bude fajn to nádobí umýt teď, ráno se mu nebude chtít a ušetří tím i čas na další aktivity, které má na zítra v plánu. Je potřeba celkově dát byt do pořádku, možná umýt okna, setřít prach a spoustu dalších věcí. Těšil se na to. Běžně to nedělal, ale jednou za čas v něm vždy přebujelo silné nutkání uklízet a uspořádávat všechny své věci. Vnímal to jako jakousi vnitřní očistu a přesně tu teď potřeboval.

Hromada nádobí ležela na odkapávači, maso spočívalo v troubě překryté poklopem a on se sprchoval v koupelně s otevřenými dveřmi a zpíval si. To dělal málokdy. Když už pozvolna začal s tou očistou, rozhodl se ještě před spaním oholit. S pečlivostí přejížděl po tvářích a v husté pěnové vrstvě vytvářel narůžovělé brázdy oholené tváře. Nemyslel vůbec na nic a pouze se soustředil na pohyby žiletkou, aby se neříznul v ohybech krku. Když byl s holením hotov, opláchl důkladně tvář, osušil ji ručníkem a nakonec si vyčistil zuby.

Do postele ulehl s knihou. Věděl, že kvůli večerní kávě bude muset trochu unavit oči, než usne. Pokračoval v četbě velkého románu z 19. století, do kterého se pustil trochu nuceně, jelikož se jednalo o klasické dílo, o němž se často po hospodách diskutovalo a on ho vůbec neznal. Prvních pár stránek hltal s nadšením, ale dnes to najednou nešlo, najednou cítil, že se plačtivým a pompézním dějem prokousává příliš proti své vůli. Knihu rozrušené odložil a sáhl raději po cestovatelském časopisu. To už šlo líp. Víčka mu brzy začala kamenět, a tak zhasnul lampičku, překulil se na bok a usnul.

Usnul tak tvrdě, že už nestačil postřehnout příchozí zprávy od Jany. Nejprve na displeji mobilu naskočila jedna a pak následovala zběsilá smršť dalších. Bublinka s ikonou její půvabné tváře skrývala sdělení, ale co se v nich nacházelo a čeho se týkala, to nevíme. Nepotřebujeme to vědět. Není to důležité. Důležité je, že Liverpool doma porazil Manchester City a může tak neochvějně kráčet vstříc titulu.

Tagged: