29.1.2019 Admin

Brelovi

6.12.2018 (v tramvaji č. 17 a v Jerichu)

_____________

 

spadni do mě jako do otevřeného moře

uleť mnou

uleť jako balónek naplněný heliem vzhůru

třeba tě nespálím

nechci, abys padal jako Ikaros

miluj mě, celou

miluj můj nos i pihy

uč se pro mě

Karavanu mraků

i Hey jude

a uč mě

chci se od tebe učit

nechat se obohacovat

a zušlechťovat

mít důvod, proč vzhlížet

odstřihla jsem každou z nitek milovníků a milovnic

spadla opona

dostal si pro sebe celé jeviště

a v hledišti sedím já jako divadelní kritička

hodlám se nechat uchvacovat

tvými připravenými monology,

improvizovanými scénami,

otevírám se dokonce i pantomimě

ztrať se ve mně

a zase zkoušej hledat cesty

potkávej mě v siluetách pouličních lamp

zmírej touhou

žízni po mně

smutni

a raduj se

z mojí bezprostřednosti

svlékej mě z mojí ješitnosti

a já budu svlékat tvojí aroganci

sundám ti brýle tvojí honosnosti

a zahalím tě do hávu

průzračné laguny pravdy

zblázni se ze mě

mlať vzteky pěstí do stolu

a hlavou do skříní

rozplývej se

nebraň se

nevěřím v tvojí střízlivost

stoupnu ti do hlavy jako pár rychlých sklenek Merlota

top se mnou

a nesnaž se plavat

ohromuj mě svojí ušlechtilostí duše

napij se ze mě

a nech tu chuť na jazyku žít

nezdráhej se věřit mým slovům

přijímej moje teatrální gesta bez předsudků

hlaď mě

dokud mě nevyhladíš

ber ty čisté listy papíru

dokud jsou nepopsané

hltej

nech se přenést přes most záhadných nadějí

nech se udolat nekonečnou pestrostí barev mojí palety

nech se strhnout hlubinou mých tajemných lesů,

kde víly cupitají po mýtinách

potácej se chodbami svojí mysli,

které všechny povedou ke mně

loupej mě jako čerstvé pomeranče od Gaardera

zahoď strachy

a hledej v sobě,

co můžeš dát

protni průsečíky mojí osy

vyhoď mě z mojí trajektorie předvídatelnosti

uchop mě svými mužnými dlaněmi

a veď do nepoznaných královských zahrad s šátkem na očích

zabav všechny moje smysly,

i ty které ještě neznám

a piš!

otevři senzory pocitům

a piš bez přestání

a neustání

piš o své žádostivé múze

rozviklej mě šibalskými pohledy

a nech se naplňovat mojí poesií ducha

kraď pro mě poupata svých snů

je to hlubší než studny,

u kterých dávaly ženy s hliněnými nádobami pít Ježíši

je to hlubší než Mariánský příkop

a vzletnější než

co okusí křídla racků

prolétávajících pod mosty

nad Vltavou

je to morový sloup z nejkřehčích citů,

který můžeme oba zbořit jako buldozery

a zdevastovat jako neohleduplní squateři

pěstujme se

a nestyďme se

věřím, že jsi pravý Jacques Brel

věřím, že to není jen moje falešná představa o tobě

věřím v tvoji skrytou podstatu

věřím tvým polibkům

i řečím pod vlivem

věřím, že taješ jako kostky ledu v tvém Jamesonu

věřím, že se přestaneš schovávat pod rouškou tmy

věřím, že spolu můžem překonat Berlínskou zeď,

kterou jsme si postavili

věřím, že mě nenecháš pustnout jako vybydlené byty v Tusarově

věřím na dobro a nezapomnění

věřím ve výjimečnost setkání

věřím, že nejsi jedním z mnoha

věřím, že mi to budeš chtít dokazovat

 

Tagged: