27.1.2019 Admin

Cígo, sauna, Kremrolee #20: Konec

 

ilustroval Jan Netolický

___________

Sedím v baru Kremrolee. Budu to sem mít z novýho obydlí poněkud dál, a tak nějak předpokládám, že se sem už nedostanu tolik jako za poslední měsíce. Ze sauny to sem člověk měl prakticky přes ulici, a to celý zastávku od bytu. Život v rytmu cígo, sauna, Kremrolee měl svůj půvab.

Koukám na stěnu před sebou a rekapituluju si, co všechno se za ty poslední měsíce stalo. Zjistil jsem, že za čtyři tisíce si dneska člověk v pohodě zamrdá. Potkala mě nešťastná láska, ze který jsem si vylejval srdíčko ještě dlouho. Ve Vídni mě pak začal pronásledovat Komtur, kterýmu jsem sice vysvětlil, že jsem Don Markádo, ale stejně mě nakonec dostal do pekla, kde bych trčel doteď, nebýt jedné hodně sexy rohatice…

Kurvavoledoprdele, nemohl jsem bejt v pekle. Podívám se na ruku, škrábance od Marty, tedy památka na setkání s touhle ďáblicí, tam furt jsou. Ale dyť je to…

„Tak byla to realita, nebo ne?!?“ rozvzlykám se hystericky.

„Ještě kozla?“ přibíhá ke mně servírka, která si prázdný půllitr přede mnou vysvětlila jako důvod mého nervového zhroucení.

„Jo,“ hlesnu.

O necelou minutu později přede mnou přistává nové zhmotnění lambády. Napiju se. V doušku cítím chuť nově příchozího. Něčeho dosud neznámého. Zatím nepoznané se chtivě svíjí a žádá, abych ho okusil jako čerstvě uzrálé jablíčko. Cítím a ctím svátost téhle chvíle. Hysterii střídá klid a chuť otevírat dosud uzamčené. Poslední měsíce byly sice zkušeností. Zkušeností, která však představovala pouze cestu nikoliv cíl. Takřka fyzicky cítím nutnost tuto zkušenost zužitkovat a posunout se. Ano, udělat další krok.

Koncem jednoho začíná druhé.

Zasněně sáhnu rukou po oroseném půllitru a nábožně ho pozvednu k ústům. S tímto douškem definitivně uzavřu životní kapitolu, která se nesla v rytmu cígo, sauna, Kremrolee, kapitolu plnou paradoxů. Absurdní soap operu.

Ve chvíli, kdy se mé rty takřka dotknou okraje sklenice, mi pivo vyklouzne z ruky a rozlije se mi do klína.

Koncem jednoho začíná druhé? Možná jo, ale některý věci se prostě nezmění…

Tagged: