24.1.2019 Admin

Centrum

Dotýká se svého krku a klíčních kostí, jsou zas nepříjemně citlivé, ví, že večer už budou modřiny a bude muset zas týden nosit roláky nebo šály, aby na ní kolegové neměli blbý kecy. Jednou takhle jela domů na slavnostní oběd, respektive normální oběd, ale od té doby, co nebydlí doma, tak je každý oběd s rodinou slavnostní, a udělala tu chybu, že si u stolu sundala svetr a zapomněla, že má pod tím tričko s výstřihem, její matka viděla ty modřiny a hned se zděsila, řekla bys mi, kdyby tě ten kluk mlátil, že jo? Ona si rychle rvala ten svetr přes hlavu, mami, víš, že mě se dělaj modřiny hned, její matka pořád lkala, ty ženský to nikdy neřeknou, ale ty bys mi řekla, kdyby se něco dělo, že bys mi zavolala? A začala zas vychvalovat do nebes Adama, který by podle ní snad svatý, ten tě nikdy takhle nezřídil, ona měla chuť říct, ale zřídil, mami, kdybys viděla ty rozbitý kolena, když mě snažil učit jezdit na longboardu, abych stačila všem těm jeho kámoškám, na který jsem pořád žárlila, málem jsem si u toho zlomila záda a ty tady šílíš kvůli pár modřinám.

V duchu si škrtá zítřejší slavnostní oběd, řekne, že má uzávěrku, to doma vždycky zabere, je novinářka, tak musí pracovat, zítra sice žádnou uzávěrku nemá, ale na žádný oběd taky nepůjde, protože ji matka bude zase zkoumat, jestli náhodou nemá někde zkřivený vlas, ségra se zase bude nenápadně ptát na všechny ty velké věci co se v tom velkém světě dějí, ale bude samozřejmě předstírat, že ji to vůbec nezajímá, babička bude přizvukovat, jaký má kruhy pod očima, jak je hubená a jestli v té Praze vůbec jí a kdy jí ukáže v novinách, co napsala.

Teď se snaží usnout a vytěsnit Tadeášovo nepříjemné oddechování, nechrápe, ale kdykoliv nádech přejde do výdechu, tak mu někde v krku nebo v ústech nebo kde vlhce cvakne a ji to vytáčí k nepříčetnosti, protože to cvakání se vůbec neozývá pravidelně, takže se na něj nelze připravit. Zavře oči, rozprostře si prsty po krku a pokouší se zapomenout na včerejšek, který byl dlouhý a namáhavý a měla se z něj vyspat, ale ne, po osmi hodinách strávených u počítače si jenom nakapala do očí, přelíčila a razila na další schůzi, která se místo předepsané hodiny protáhla na dvě a půl, hrozně se jí ulevilo, když to šéfredaktor konečně odpískal a ona nechtěla nic jiného, než si dát sluchátka do uší a jet co nejrychleji domů s hlavou svěšenou a s hudbou dunící v hlavě. Ale z redakční schůze ji doprovázel kolega Honza, hrozně hodný kluk, grafik, je vtipný, ale občas, když spolu někde sedí, ať už na schůzi nebo jen tak v hospodě, tak se k ní naprosto kalkulovaně natáhne a položí jí ruku na paži nebo na rameno a jí to není příjemné, obzvlášť proto, že se jednou na vánočním večírku líbali, sice na veřejnosti a krátce, ale dělá, že si to líbání nepamatuje a Honza také dělá, že si to líbání nepamatuje, ale lepší by pro něj bylo, kdyby si slečna zatraceně vzpomněla. Po schůzi na ni čekal, i když se loudala, protože věděl, že mají cestu stejným směrem, dokonce by mohli jet stejnou tramvají, kdyby se slečně jenom trochu chtělo, ale ona věděla, že jdou stejným směrem a celou dobu přemýšlela, jak by mohla nějak rafinovaně utéct, a když procházeli kolem bistra, tak ji náhle trkla inspirace, opřela se do skleněných dveří, tak čau, já si ještě koupím něco k jídlu, a sotva stačil Honza odpovědět, tak nechala za sebou ty dveře zapadnout. Koupila si čínské nudle, i když věděla, že by neměla, protože posledních pár dní jedla buď nezdravě, nebo vůbec, ale kalhoty pořád zapne úplně krásně, takže strávila příjemné dvě hodiny v posteli s jídlem a konečně měla večer pro sebe, ale když se jí kolem desáté objeví na monitoru zpráva od Tadeáše: Cus, si v centru?, tak se okamžitě cítila provinile, že v centru není, ale že je v pyžamu a ne ve svých krátkých šatech a s cigaretou před Jerichem. Položila si obě dlaně na krk a prudce vydechla. Zavřela oči a znovu je otevřela, bublinka s pozvánkou se pořád vznášela a modře svítila.

Cítila se provinile, že není venku, zrovna když se Tadeáš uráčí vylézt. Poslala nespočet takových zpráv, když byla lízlá někde ve vinárně a věděla, že kdyby se Tadeáš objevil ve dveřích, tak by ji viděl přesně takovou, jak chce, aby ji viděl, šarmantní, ve společnosti šarmantních lidí, v zatraceně šarmantním podniku, ale Tadeáš je buď mimo nebo neodpoví vůbec. Pořád zírala na tu zprávu a chvíli si říkala, že v žádném případě neodepíše, ale cukaly jí prsty, představovala si Tadeáše s těmi neupravenými vlasy a v kožené bundě, jak někde přešlapuje na tramvajové zastávce, oči má na displeji a čeká, až její odpověď udá jejímu nočnímu putování směr, takže nakonec napsala: Jo, ty?

Viděla bublinku tří teček, jak Tadeáš píše, pak chvíli nic, a pak zas tři poskakující tečky, do prdele, tak se už vyžvejkni, chlapče, nemohla se na to dívat, tak vylezla z postele a zaplula do šuplíku, vyhmátla černé krajkové kalhotky a černou podprsenku, pípla zpráva a ona k sobě rychle otočila monitor: Jo sem, chces se videt? Než stihla polknout, tak se objevila další bublinka: Bullerbyn v 11? Zakousla se do rtu, dívala se na monitor, samozřejmě, že si ten zmrd vybere podnik, který má dva bloky od bytu, samozřejmě, že se teď jenom vykulí z postele a sejde dolů a myslí si, že za ním poběžím, ale na nějaké vyjednávání nebyl čas, takže rychle odbouchla: fajn, což je trochu střízlivější, než: počítám s tím, nebo budu tam, nebo těším se, ale trochu vřelejší, než: OK, a pak rychlá akce. Natáhla si na sebe to černé krajkové prádlo, rychle zkontrolovala nohy, holila si je před dvěma dny, nedalo se nic dělat, bude to muset stačit, rychle vyhmátla své nejlepší džíny a nejlepší košili a dala si záležet, aby byla podprsenka alespoň trochu vidět. Pak strávila cenných pět minut tím, že si před zrcadlem čistila zuby, aby nezůstala ani stopa po čínském jídle.

Klidně mohla být na místě přesně v jedenáct, ale schválně si načasovala pozdější tramvaj, aby dorazila sedm minut po, a aby bylo vidět, že se nepřetrhne, cestou si všemožně čechrala vlasy a rozmazávala rtěnku, přece měla vypadat, že byla v centru, a že je Tadeáš jen další bod jejího dlouhého večerního programu, vplula do dveří a uviděla Tadeáše u jednoho ze stolků, měl před sebou dvě sklenice červeného a skoro plnou karafu. Sedla k němu, Tadeáš ani nevstal, jenom se pozdravili, úvodní formality, ona se pak vrhla střemhlav do fiktivního popisu redakční schůzky, která se údajně protáhla až do desíti, teď tam ještě pijou, Honza a spol, vykládala o tom a o tom a o tom a v duchu zuřila, že Tadeáš na její historky nereagoval, vůbec na něj nedělala dojem.

Co tušila, ale co si nikdy nepřipustí, je pravda, a to je ta, že je Tadeáš v depresivní náladě, ze které mu pomůže pouze dámská společnost, takže večer strávil ve svém aťasu, jak svému pronajatému pokoji nadneseně říká, je to jedna velká místnost se střešními okny, ve které má jenom velkou postel uprostřed, jakoby to byl boxerský ring, a pak hromady fotografického náčiní a knih a elpíček, i když nemá gramofon, a psal tam všem slečnám, se kterými příležitostně spí.

Jsou celkem tři a jediná, která mu odpověděla, byla právě ona a byl za to rád, protože není osmnáctiletá naivka, která by chtěla studovat fotku, a která se na něj vždycky při sexu dívá, jakoby nahého muže viděla poprvé v životě, ani ta pětatřicetiletá Švédka, která zas viděla nahých mužů moc, ale kterou zas miluje víc, než jakoukoliv jinou, ale ona byla pro tento večer naprosto ideální, schopna obstarat většinu konverzace, vážná se špetkou rebelství. Objednali si společně další karafu a víno pomalu odplavovalo zábrany i starosti. Tadeáš se konečně uvolnil natolik, že začal vyprávět o svém nejnovějším projektu, trochu ve stylu Koudelky, jestli mi rozumíš, ona na Koudelkovi už byla dvakrát, tak díkybohu rozumí, ale spíš než o fotografiích, které by měly reflektovat postoj dnešní mladé generace na listopad 89, nerozuměla tomu, proč se jí Tadeáš ještě vůbec nedotkl, ani kalkulovaně, ani spontánně, vlastně nijak. Trpělivě s ním dopila další karafu a tu už jim číšník díkybohu oznámil, že budeme zavírat, panstvo, dva číšníci už utírali stoly a uklízeli židle, vstali, ona si na sebe natáhla kabát, který nechala rozepnutý, třebaže byla zima, venku ji konečně a bez jakýkoliv ceremonií políbil.

O necelých dvacet minut později ležela nahá na té opuštěné posteli, ruce svázané jeho koženým páskem a přitlačené nad hlavu, nohy kolem jeho krku, a zatímco on přiráží, okraje světa se začínají mlžit, a pak jí konečně přiloží ruce na hrdlo, mlha zahalovala všechny objekty, její křik postupně umíral, čím víc jí tiskl krk, Adam by jí tohle nikdy neudělal, ale na Adama v této chvíli nemyslí, rozešla se s ním před dvěma lety a považovala to za správné rozhodnutí, ale teď má často pocit, že jí vyhořel rodinný dům a ona se potlouká městem s čistými kalhotkami a kartáčkem na zuby v kapse a hledá nějaké místo, kde se zabydlet, a třebaže se všude dalo spát a někde tekla i teplá voda, tak to nikde nebylo úplně ono. Jednou se pokoušela tento pocit Tadeášovi vysvětlit, ale on na ni jen zamžoural a zeptal se: takže ty jako dneska večer nemáš kde spát, nebo co? A ona mu musela jako husa vysvětlovat, že to byla jenom taková metafora, chápeš. Najednou ta mlha překryje celý svět a ona se propadne do jejích hlubin, jakmile Tadeáš sundá ruku, jí začne do mozku znovu proudit kyslík. A na krku a klíčních kostech se jí rozprostírají čerstvé modřiny jako Rorschachovy skvrny.

_____
čti taky Hanku a její sestru, tudy!

Tagged: