8.1.2019 Ink

Hanka a její sestra

Pod červenými slevovými cedulemi stojí Hanka a probírá se podprsenkami. Je sevřena naprosto nesmyslnými rozpaky. Vzpomene si na něco, co jí říkala její sestra, o tom, že se kdysi ženy příliš styděly si kupovat vložky a říct si o ně prodavači, a tak byly vyrovnané na hromádce na pultu a vedle byla kasička, takže si jenom diskrétně vzaly balení, hodily minci a mohly se ctí opustit obchod.

Hanka se pochopitelně nestydí kupovat si vložky, občas ji zaráží, že je o něčem takovém schopna mluvit tak nenuceně, ale koneckonců, jak říká její sestra, všechny jsme ženské, všechny to máme. Vzpomene si, jak si musela zavést tampon na dovolené u moře, měla na sobě jenom vršek bikin, dolní díl zmuchlaný a zakrvácený na zemi, jednu nohu ohnutou a položenou na prkýnku a sestra ji instruovala skrz zavřené dveře, vysoká a božská ve svých jednodílných bílých plavkách a s náhrdelníkem z mušlí a opakovala: všechny jsme ženské, všechny to máme, a pak po chvíli řekla, tak já ti s tím pomůžu, odemkni a Hanka konečně zatnula zuby a podařilo se jí ten tampon do sebe zatlačit, natáhla si bikiny a vyšla ven, jakoby se nic nestalo, ale celou dobu ho v sobě cítila, takže se v té vodě jenom smočila, a pak celý zbytek dovolené strávila na dece, kde se styděla, ale zároveň se snažila působit, jakoby bylo všechno v naprostém pořádku.

Přesně tak se tváří teď v obchodě s dámským prádlem, kolem kterého prošla dvakrát, když se odhodlala vejít dovnitř. Ne, že by se bála, že by ji někdo viděl, i když to ji taky napadlo, co kdyby tam potkala někoho, koho zná, třeba nějakou nádhernou hubenou holku z oktávy, která určitě nosí i podvazky a korzety a musela by pak vysvětlovat, proč se tam hrabe, ale je to dost nepravděpodobné, je jedenáct dopoledne a všichni jsou buď v práci nebo ve škole a obchod zeje prázdnotou. Vidí jenom prodavačku, krásnou ženu s výraznou rtěnkou a náušnicemi, která by se na ní určitě dívala, jakoby v tom obchodě neměla co dělat. Málem svou misi vzdá, ale když prochází kolem potřetí, tak jsou v obchodě další zákaznice, takže se mezi nimi schová.

Všechno si samozřejmě vygooglila a ví, co hledá. Ví, že červená podněcuje libido, bílá zas evokuje nevinnost, černá zeštíhluje, takže se hodí pro punčošky nebo korzet, ale když všechny ty věci vidí naživo, tak vůbec neví, po čem sáhnout. Kalhotky jí vždycky kupuje máma v balení po pěti kusech, většinou jsou jednobarevné, výjimečně mají potisk teček nebo kytiček a podprsenky má dvě, které jí také koupila máma poté, co prokonzultovala Lexikon moderní dívky a dozvěděla se, že podprsenka push-up není vhodná pro prsa, která se stále vyvíjejí, a že hladká podprsenka bez ozdob vypadá pod tričkem nejlépe, takže má Hanka dvě hladké podprsenky bez ozdob a o víc si v tom obchodě ani neřekla. Teď jí ale pod rukama prochází všechny ty růžové, fialové, modré nebo tygrované košíčky, které jsou tak tuhé, až si říká, že to nemůže být pohodlné. Myslí na peníze z brigády, které ještě neutratila a myslí na to, co si přečetla na internetu, že svůdné prádlo může nosit i normálně, že to zvedne sebevědomí. Představuje si svou sestru, která spěchala na rande v Café Louvre, jak má pod černými hedvábnými šaty tyhle punčochy se širokou krajkou nahoře a tenhle černý průhledný korzet, jak špičkou jazyka olizuje lžičku a dívá se tomu muži hluboko do očí, protože má díky tomu prádlo najednou sebevědomí až na půdu.

Bez váhání popadne několik podprsenek ve své velikosti, nad kalhotkami chvíli váhá, ale nakonec to riskne a zvolí tanga, i když názory na to, jestli jsou tanga sexy nebo ne, se na internetu různí. Zapluje do kabinky a zatáhne za sebou růžový závěs, ale když se postavíte sem, tak trochu uvidíte proužek jejího odrazu. Konečně ze sebe stáhne všechny vrstvy, nejdřív bundu, pak šálu a svetr, bavlněné tričko, vysouká se z bot, ponožek a džínů, hladkou bílou podprsenku bez ozdob hodí navrch hromady, a pak váhá nad světle modrými kalhotkami, které si z hygienických důvodů nechá na sobě. Zapne červenou push-upku, která má mezi košíčky přišité zlaté srdíčko a přes kalhotky si natáhne stejně červená tanga, taktéž s přišitým srdíčkem, pak se podívá na sebe do zrcadla a čeká na zázrak, který se ale v kabinkách nikdy neděje, pokud je vám sedmnáct a máte víc, než čtyřicet kilo.

Hanka se cítí jako malá holka, která si zkouší matčiny šaty, je jí nepohodlně a připadá si blbá, a protože odmítla pomoc prodavačky, tak jí podprsenka tak úplně nesedí a netvaruje jí prsa tak, jak si představovala. Doufala, že najednou budou větší a pevnější a navrchu pěkně tvarovaná a vyrýsovaná, ale spíš to vypadá, že má v obou košíčcích podprsenky nalitou smetanu, které s každým pohybem hrozí, že se vylije ven. Na jedné paži má velkou naběhlou jizvu po očkování. Kolena má otlučená jako malá holka, jediné co chybí, jsou náplasti a navíc jí od přírody otékají kotníky, takže zcela upřímně, dobře nevypadá a svůdně už vůbec ne. Vyzkouší si jiný kompletek, tentokrát černý a ten vypadá trochu lépe a to už si přimýšlí ke svému odrazu trochu přítmí, zlatý svit svíček, rtěnku a boty na vysokém podpatku, i když nosit boty na vysokém podpatku doma je trochu blbost, ale ona to přesto udělá, už si představuje, že jí Martin rozepne šaty a uvidí, jak vypadá a s hlasitým hrubým vzdychnutím jí přitiskne rty do výstřihu. Je nadšená, jenom ty košíčky jsou pořád trochu malé, ale dojít si pro větší velikost by znamenalo se zase celá převléci a volat prodavačku se stydí, takže se zas celá převlékne, včetně bundy a batohu přes rameno a jde si pro větší velikost a celou dobu se jí v hlavě odvíjí něco mezi soft pornem a módní přehlídkou. Celá ta výbava ji stojí přes tisíc dvě stě korun, což jsou tři dny práce v archivu, ale když podává prodavačce kartu a vidí, jak jí balí tu černou krajkovou podprsenku a průhledná černá tanga do bílé taštičky, tak si připadá hrozně dospěle a její sestra určitě takhle za prádlo utrácí pořád, i víc, jednou byla u ní na bytě a viděla, jak to má všechno na sušáku. Domů se vrací šťastná a nervózní, podprsenku dá hned na navrch svého prádelníku, tanga přepere a opatrně vysuší na radiátoru u sebe, nemůže je dát na sušák, protože by si jich všimla máma, a pak si pustí seriál, aby zabila čas a má ho na zabití opravdu dost, protože Martin má přijít až ve čtvrtek a dnes je teprve pondělí.

A mezitím v Café Louvre sedí její božská sestra, otáčí lžičkou v kávě a dívá se ven na projíždějící tramvaje a spěchající lidi. Vážně uvažuje o tom, že by zavolala mámě a řekla jí o tom Hančině klukovi, je si jista, že kdyby o něm máma věděla, tak by dávala na její sestru větší pozor a nenechávala by ji se courat po městě s nějakým třiadvacetiletým cápkem, už jenom pomyslí na ten věkový rozdíl a vrtí hlavou, protože sakra, co by vysokoškolák dělal s takovou malou žábou, jako je její sestra, která ještě do toho není vůbec zajímavá a vůbec neví, co chce v životě dělat, kdyby alespoň měla nějakou vášeň, ale ona jenom čumí na seriály. Křivdí jí, od té doby, co poznala toho Martina, tak vášeň opravdu našla, kdykoliv se sejdou, tak o něm mele, a ségra, on je tak hezkej, koukej, napřahuje k ní mobil s fotografiemi a ona nemá srdce jí říct, že tak hezkej není, ale mámě nic říct nemůže, už tak je dost úzkostná a Hanka by měla nasbírat nějaké zkušenosti a ne jenom čumět na televizi, vždyť o toho ten věk je, aby holka trochu blbla. Ale pravdou je, že by byla radši, aby ji žádný kluk nechtěl, na ten stav věci si docela zvykla, ona někoho má, Hanka ne a teď je to naopak. Závidí jí, že prožívá všechny ty poprvé, na které ona dávno zapomněla, měla by jí to přece přát, ale je to její sestra, kterou přinesli z porodnice ve vajíčku s velkým dudlíkem v puse a představa, že ji teď někdo líbá a sahá na ní, je hrozná. Nejradši by ji někam zamkla. Samozřejmě věděla, že Hanka jednoho dne někoho bude mít, ale vždycky si představovala nějakého kluka od ní ze třídy, který ji bude brát do cukrárny a bude ji maximálně tak držet za ruku, a ne nějakého frajera. Pohrává si s myšlenkou, že by zašla za tím Martinem osobně, ostatně ví, kde ten cápek studuje, takže by si klidně mohla na něj počkat před budovou a říct mu, ať dá ruce pryč od její sestřičky, ale ví, že to neudělá, zaprvé to není její věc, zadruhé by se jí vysmál, zatřetí by to určitě řekl Hance a ona by tak ztratila její důvěru, navíc tyhle konfrontace fungují jenom ve filmech a vůbec, ať si to Hanička všechno zkusí, ona jí do toho nebude mluvit.

Zdvihne lžičku k ústům a snaží se přemýšlet o praktických věcech, například o tom, že by se už měla objednat na stříhání nebo že si dnes opravdu, ale opravdu musí sednout na ty články, má vystudovanou žurnalistiku a celé to vůbec není takové, jak si to představovala, sice dělá redaktorku v jednom časopise o fotografování a spravuje ještě dvě rubriky na jiných serverech, ale všechno je to internetové, takže je neustále u počítače, bolí ji oči, když je zavře a musí si kupovat všechny ty drahé kapky a brýle filtrující modré světlo, a když se jí zeptá babička, tak pro které noviny píšeš, kde si je můžu koupit, kde seš tam podepsaná, tak jí musí pořád jako kokot vysvětlovat, že je to teď všechno na těch internetech. Párkrát se přemohla a nějaké své články jí vytiskla, ale babička jim nerozuměla, co je to autobiografický kontinuální subjektivní dokument, co je to LGBT, co je to time management, a třebaže se jí to snaží vysvětlit, tak si stejně připadá jako podvodnice a babička se na ni opravdu tak dívá, protože když se dozvěděla, že její oblíbená vnučka bude studovat na novinářku, tak si opravdu nepředstavovala, že bude jenom koukat do kompjůtru, představovala si, že bude třeba v televizi dělat rozhovory s politiky nebo že bude moderovat hlavní zprávy, to by se babičce opravdu líbilo, vidět vnučku v kostýmku, jak mluví do mikrofonu hezky spisovně a na stolku si přerovnává hromádku papírů, to by holky z aerobicu koukaly, všechny koukají hodně na televizi a teď by viděly vnučku a byly by pyšné, ale teď se ptají a co ona jim má říct?

Mrzí ji to, ale ne dlouho, ví, že je to normální generační střet, ví, že je na ní babička určitě i přesto pyšná, ale neví všechno. Třeba si dovede představit, co by řekla, kdyby věděla, kolik utrácí takhle po kavárnách, kde může být chvíli sama a jen tak přemýšlet. Sedí blízko topení, takže jí je horko, ale svetr s rolákem odložit nemůže. Zdvihne lžičku ke rtům a olízne ji, ulice dole rudě rozetne projíždějící tramvaj.

Tagged: