27.12.2018 Admin

Karikatura minisvěta

Tichá noc

čtvrtek, listopad

a park Bundestagu dýchá

 

Co za den vypadalo z kapes

Co lidé nakráčeli

 

Slova, jež tu zněla

studí na kotnících dál

Na západním břehu žhnou

jak purpura

jenže v ústech

 

Medově zazývá Strandvej

žádostivá polyká poštovní schránka

I celá Marienstrasse, i touha, lákavá

 

Roztažené prsty, milovníci dřeva

jsou jiné než před rokem

chladí, nesnubné

 

Za oknem hřmí

Mezi rty i v zornicích

usměje se naděje

bez námahy

 

Jsou to však jen opilí studenti před barem

smějí se

zní to ale jako varování

křik:

„Pozor! Půlnoc už je tu!“

 

Víš snad, co je válka

 

Zhasni

 

Přichází čas náletů

 

***

 

V parcích města Warszawa

údržbáři překrývají listím cesty

vyšlapané dlažbou

a na Mírově

vás hoteliér bez problému přesvědčí

že nemáte jméno

 

jestli ano

musíte ho přinést

asi v dlaních

nebo v krabičce

do jaké vkládají muži prstýnek

když je jim zrovna do pláče

 

a za rohem u Hlavního náměstí

nad andělskou fontánou prýští

na co si nesáhneš

 

 

***

 

Říkala

že nemá ráda lidi

ale byla to lež

je jí jich líto

jenom to

maskuje

protože není jako

oni

a je jí líto

že není jako oni

a tak to maskuje

a bolí to

a i to maskuje

jde do sebe

a tvář zmačká

 

bijí hodiny

hyeny

našedlé šály a čepice

řadí se křesťanství

k Bibli

obličej co má je veronská

karikatura

miniměsta v minisvětě

kde smrt není smrtí

ani život není živý

už vůbec

opak ničeho

jenom se maskuje

protože není zákon na chování

zakazující nosit kapesní stín na obličej

 

nalíčit se: klauni

schovat se: nemocnice

 

a není vyhláška

 

zabalí žvýkačku do kapesníku

 

ten vyhodí

 

***

 

Sevři mi ruce

sevři mý ruce

čitelně a vůbec si nevšímej

do dlaní vkresli, co jen chceš

podrž je a chvíli počkej

srostly, ale přece stejně jako ty

v nich může bydlet kterýkoli další

 

Stejně si je vezmu

lidské dítě

oceli a kůže

 

když jsem naposled přivoněl tvých vlasů

nevoněly

myslím že jsem je úplně rozbil

 

Tagged: